V posledním týdnu se potvrdila další z našich únorových „předpovědí“ ohledně možností a limitů „technologického řešení“ pandemie čínského viru – tedy že významným faktorem nakonec možná budou předpisy a obecně „silná“ legislativa na ochranu soukromí v západním světě. Rozhodně netvrdíme, že je to špatně, nicméně kontrast se zeměmi v jihovýchodní Asii, které mají v tomto směru relativně „volnější ruce“, je do očí bijící. Například monitoring dodržování karanténních pravidel na Taiwanu používá lokační a další data z mobilní sítě – buď z přístroje / SIM karty osoby, která byla umístěna do karantény či domácího léčení, nebo z mobilu, který je pro tento účel úřady poskytnut. Pokud se daná osoba vzdálí z místa, kde má v karanténě pobývat (s přesností například na stovky metrů), je to důvod k šetření policií, podobně pokud přístroj není po určitou dobu dostupný, vyjíždí po určité době policejní hlídka na adresu dané osoby. Obdobně „drsně“ může fungovat i trasování možného kontaktu s nakaženými osobami.
Podobné řešení využívající lokační data mobilních sítí je na západě (naštěstí či naneštěstí, podle toho, jakou perspektivou na problém nahlížíte) takřka nemyslitelné – tedy přinejmenším v takto přímé formě. Operátoři pochopitelně nejrůznější data o pohybu a využívání svých SIM karet sbírat dokáží – a také sbírají a v anonymizované formě využívají či dál prodávají (nemluvě o jejich neanonymizovaném sběru a zpracování na základě v řadě zemí stále jednodušších a častějších žádostí soudů či přímo silových složek). V případě trasování kontaktů s nakaženými osobami byl proto na západě většinou zvolen z hlediska ochrany soukromí méně invazivní, ale také méně efektivní postup, navíc obvykle na dobrovolné bázi. Využívány jsou, jak nejspíš víte, buď mapové aplikace, kde mohou nakažení svolit se zobrazováním své polohy (u nás Mapy.cz), nebo aplikace ukládající si dostatečně „rizikové“ (z hlediska vzdálenosti a délky) kontakty na základě Bluetooth komunikace mezi zařízeními uživatelů, kteří si je na svých chytrých telefonech nainstalují a spustí (malý dosah Bluetooth je zde vlastně předností). Aplikaci na podobném principu vyvinula řada zemí včetně Česka a využívá jej i sdílené trasovací API Google a Apple.
Podobně i některé aplikace pro monitoring karantény různě „obcházejí“ problémy s ochranou soukromí – například ta kterou nasadili v Polsku využívala (navíc i z hlediska programátorského a technologického velmi jednoduché) opakované pořizování fotografie na zvoleném místě v domácnosti. A stejně jako u trasovacích aplikací je i použití těch monitorovacích často dobrovolné (tak to má být například u chystané slovenské aplikace, která kombinuje funkce geolokační s rozpoznáváním obličeje).
Pokračování z INSIDE Observer
Přes často spíše opatrný postup naráží využívání trasovacích informací například hygienickou službou stále častěji na odpor zákonodárců či soudů. Minulý týden se tak stalo například na Slovensku, kde ústavní soud na popud SMER-SD zablokoval nový zákon, který měl telekomunikačnímu úřadu umožnit získat od operátorů lokační data kontaktů nakažené osoby (polohu a jméno) – tedy postup který odpovídá spíše jihovýchodní Asii než Evropě. Slovenský ÚS nicméně neodmítá princip podobného opatření, ale požaduje v zákoně definovat dohled a ochranu při zpracování dat, pravidla pro dobu retence a následné zničení dat a také povinné informování osoby, jejíž data byla použita.
Podobná situace jako na Slovensku nastala minulý týden ve Švýcarsku – zde ovšem šlo dle dostupných informací o aplikaci podobnou například české eRoušce, tedy takovou, kterou si instalují do telefonu sami uživatelé, komunikující na bázi Bluetooth a upozorňující pouze svého uživatele, že se v minulosti setkal s nakaženou osobou (pokud tato příslušnou informaci do aplikace zadá). V případě švýcarského řešení navíc neexistuje ani centrální server, kde by byla nějaká data o uživatelích a jejich pohybu uchovávána – vše je ukládáno pouze na samotných přístrojích. Přesto se aplikace setkala u tamní veřejnosti s velkou nedůvěrou a její spuštění odmítli zákonodárci, neboť „nemá oporu v platné legislativě“ – jak je vidět, citlivost vůči ochraně soukromí je napříč Evropou značně odlišná.
V každém případě západ ani pod tlakem pandemie prozatím nerezignoval na ochranu soukromí. Kéž by měl podobný přístup i (k postupně erodující) svobodě slova – ta je totiž pro svobodnou společnost přinejmenším stejně důležitá.