Vážená redakce,
Dovolte mi, abych reagoval na některá tvrzení ohledně eGovernmentu, která zazněla v předcházejících dvou vydáních INSIDE.
Především bych rád upozornil, že i když to nemusí být zřejmé na první pohled, eGovernment rozhodně neleží u ledu. Naopak, eGovernment jeví známky života jak na úrovni strategického řízení, tak i na realizační úrovni.
Na jaře 2011 obnovila svoji činnost Rada vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost, jako poradní orgán vlády. V rámci Rady vznikly dva pracovní výbory – pro konkurenceschopnost a informační společnost. Vedle přípravy Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro následující roky se Rada vlády zabývala strategií dlouhodobé udržitelnosti správy a rozvoje IS ve veřejné správě. V té souvislosti Rada vlády resp. její pracovní orgány hledala odpovědi na otázky v oblasti sdílení služeb ve veřejné správě, globální architektury eGovernmentu resp. ICT ve veřejné správě, pravidel pro nákup zboží a služeb v oblasti ICT, národního datového centra aj.
Na realizační úrovni již byla realizována řada sdílených služeb ať na úrovni procesní či technologické infrastruktury: připomínám IS datových schránek, CzechPoint, KIVS – komunikační infrastruktura veřejné správy nebo CMS – Centrální místo služeb. Další služby se připravují: základní registry, včetně možného ověření identity (tolik diskutované eDoklady), JIM – jednotné inkasní místo, JVM – Jednotné výplatní místo atd.
Kromě těchto projektů existuje řada úspěšných resortních projektů, které plně deklarují přínosy ICT ve veřejné správě – namátkou se jedná např. o živnostenský rejstřík (provozovaný již téměř 6 let v prostředí, které jsme si nyní zvykli nazývat „cloud“, navíc díky centrální aplikaci a legislativní úpravě se jedná o první agendu ve veřejné správě, kde byla zrušena místní příslušnost), ISKN – informační systém katastru nemovitostí, portál na podporu podnikání a exportu BusinessInfo aj.
Nechci tvrdit, že budování eGovernmentu v Česku je procházka růžovou zahradou. Existuje celá řada problémů, ať už zásadních (např. resortismus – po zrušení Ministerstva informatiky neexistuje ve státní správě nadresortní koordinační orgán; tuto mezeru má ambici zaplnit již výše zmíněná Rada), nebo provozních. Například chybějící metodické pokyny k tomu, jak správně úřadovat v nových podmínkách, s využitím datových schránek. Právě absence metodických pokynů vede k nesmyslným situacím, jak je např. zmiňováno v rozhovoru s Ondřejem Felixem, INSIDE 2011/3, kdy správní úřady z neznalosti pro jistotu pro skartaci datové zprávy ji nejprve vytisknou a papírový dokument slavnostně skartují.
Přes uvedené problémy se domnívám, že eGovernment v ČR se posouvá dopředu. A spolu s Ondřejem Felixem věřím, že spuštění základních registrů bude dalším významným impulsem k jeho rychlému rozvoji.