Analytici konečně řekli s prominutím na plná ústa to, kolem čeho poslední rok jen obřadně tančili: během příštích dvou let může přinejmenším některé čekat náraz do zdi a bude to bolet: Do roku 2028 mají podle Gartneru náklady na AI při psaní kódu převýšit plat průměrného vývojáře (který jí používá). Hlavní příčinou bude pochopitelně přechod od (doposud více či méně, ale spíš více) dotovaného předplatného k účtování podle spotřeby tokenů.
Že byla předplatná hrubě podstřelená, bylo zřejmé každému, kdo si položil otázku, jak může nástroj za dvacet dolarů měsíčně spotřebovávat výpočetní výkon za násobky oné částky (měřeno v tokenech). Analytici tak dnes bez zaváhání hovoří o měsíčních účtech rostoucích z dvaceti na dvě stě, dva tisíce, v extrémech až dvacet tisíc dolarů – na jediného vývojáře.
Nejde ovšem o planetární průměr. Cena tokenů se podle geografie neliší, plat vývojáře ano – a tak okamžik, kdy stroj stojí víc než člověk, nastává nejdřív tam, kde jsou mzdy nižší. Analytik Nitish Tyagi to ilustruje na Indii, kde se náklady na tokeny už dnes blíží platu SW inženýra se čtyřmi až šesti lety praxe. Je to pochopitelně relevantní i pro středoevropský trh, kde jsou vývojářské mzdy stále dost hluboko pod těmi americkými.
Abychom si rozuměli, nejde tu o nějaké dělání křížků nad umělou inteligencí. I sám Tyagi otevřeně říká, že v přínos technologie věří a od AI nikoho neodrazuje. Problém není nástroj, ale absence „tokenové disciplíny“: vývojáři dnes optimalizují na rychlost, ne na náklady, dodavatelé zatím nemají dospělé prostředky na hlídání spotřeby a někteří dokonce povyšují tokenmaxxing, co největší objem spotřebovaných tokenů, na zástupný ukazatel produktivity. Úspora, kterou AI slibuje, nebude automatická: bez governance se snadno promění v pravý opak.
📩 Odebírejte ZDARMA náš týdeník Inside Observer.
Když kouzlo migrace narazí na realitu
Druhá předpověď míří jinam, ale je vlastně o tomtéž. O vizích konečného vyřešení legacy otázky s pomocí AI jsme v Observeru psali (a věnovali mu prostor i v podcastu). Myšlenka skoncovat s Cobolem (připomeňme, že na něm dodnes běží významná, ne-li převážná část bankovních a finančních systémů) zní lákavě, ale ouha: Přes 70 % projektů „odchodu od sálového počítače“ zahájených v roce 2026 podle analytiků nedosáhne zamýšlených přínosů. Do roku 2030 navíc tři čtvrtiny dodavatelů na tomto trhu prý změní obchodní model, nebo skončí. Důvodem bude propast mezi marketingovými sliby genAI a její skutečnou schopností převést a zmigrovat složitý legacy kód pohánějící klíčové core procesy. Analytici doporučují pragmatismus a střízlivý přístup: vnímat genAI jako nástroj pro postupnou modernizaci, nikoliv záminku pro překotnou migraci z platformy.
Revoluce ano, imunita vůči korekci ne
Co obě předpovědi spojuje, není selhání technologie. Jsou to rozevírající se nůžky mezi příběhem a skutečností. Mezi tím, co se o AI říká, a tím, co dnes skutečně zvládne (klasická deziluze hype cyklu) – a kolik to zítra bude stát (to je v případě AI jakýsi střízlivostní bonus). Přidejte k tomu trhy nafouknuté uvolňováním předchozích let i očekáváním růstu výnosů těch budoucích a rýsuje se kombinace, pro kterou se vžilo označení dokonalá bouře. AI zůstává revolucí, o tom snad nikdo nepochybuje. Revoluční, zázračná technologie ale není pojistkou proti korekci. Stejně zázračnou byla japonská ekonomika na sklonku prosince 1989 a revolučním Internet na počátku března 2000. Co bylo pak, si někteří z nás pamatují. Budeme si to muset zopakovat? P.S. Bylo tak trochu symbolické, že právě při psaní posledního odstavce se ozvalo první masivní zahřmění po víc než deseti dnech rekordních veder…
Lukáš Erben