Skandál „fixlujících“ řídících jednotek některých modelů dieselových motorů koncernu Volkswagen i po dvou týdnech stále rezonuje – a přináší zajímavé postřehy. Jak upozorňuje Cory Doctorow (http://boingboing.net/2015/10/02/internet-of-things-that-lie-t.html), jednou z příčin toho, že Volkswagen mohl tak dlouho před veřejností tajit „fintu“ v softwaru řídicích jednotek, je ochrana legislativami, jako jsou DMCA nebo EUCD – ty postupy jako reverzní inženýring stavějí jednoznačně a přísně mimo zákon. Druhou příčinou, na kterou Doctorow upozorňuje, je skutečnost, že jakékoliv postupy testování musejí být spravedlivé, transparentní a přesně definované – a právě to dělá jejich „oblafnutí“ snazším. Ostatně v posledních dnech se objevila podezření, že by podobným způsobem mohly podvádět nejen další automobilky, ale například výrobci spotřební elektroniky a bílého elektra v rámci snahy získat co nejlepší hodnocení pro energetický štítek na výrobku.
Překvapivě málo prostoru je věnováno diskuzi o tom, zda řada regulací a předpisů týkajících se emisí a spotřeby dává v širším kontextu smysl. Stačí se podívat na rozdíly mezi tím, co je „dovoleno“ benzínovým a dieselovým vozům splňujícím stejné emisní kategorie. Technologie zkrátka a dobře mají své limity, které definují přírodní zákony, nikoliv normy. Nové předpisy a regulace nutí výrobce snižovat průměrné emise CO2 (a s nimi i spotřebu) vyráběných aut. Jde nicméně o čísla deklarovaná a řada majitelů nových vozů vám potvrdí, že dostat se na spotřebu (a potažmo emise) deklarované výrobci, zejména u nových úspornějších vysokotlakých benzínových motorů, je takřka nadlidský úkol – nemluvě o otázkách souvisejících s jejich životností. Podobné příklady lze najít i jinde – třeba v elektrotechnickém průmyslu, kde podle některých odborníků zákaz olova v pájecích směsích může výrazně zkracovat životnost spojů a potažmo výrobků. (http://www.sigcon.com/Pubs/news/10_01.htm)
Problémem umělé regulace je, že oklikou často dosahuje opačného výsledku, než je ten požadovaný. Evropské domácnosti byly díky regulaci a lobbistickému tlaku nuceny přejít z klasických žárovek na úsporné zářivky. Na asijském trhu mezitím proběhl boom výrazně úspornějšího a šetrnějšího LED osvětlení, který Evropa teprve dohání. Bez regulace, bez omezování, bez donucování. Na přelomu 19. a 20. století čelila řada metropolí ekologické katastrofě, jejíž příčinou byla doprava – množství koňského trusu, který produkovala, se stávalo nezvládnutelným. Řešením se nestala regulace, ale inovace. Města před sto lety zachránily automobily a elektrifikace veřejné dopravy.
Je nějaká regulace, které se v současné době obáváte (například plánovaná regulace internetu Ministerstvem financí)? Nebo existuje naopak nějaká, do níž vkládáte naděje?