Doufali jsme, že se konečně zbavíme rutiny a uvolníme prostor pro strategické uvažování – promyšlení s vyšší přidanou hodnotou. Praxe ale často vypadá jinak: ačkoliv, nebo spíš právě proto, že AI dokáže v řádu vteřin, nanejvýš minut vygenerovat obrovské množství textu, kódu i analýz, cítí mnoho týmů zavaleno víc než kdykoliv v minulosti.
Je to rozpor, který potvrzují data. Podle Microsoft Work Trend Index 75 % zaměstnanců AI aktivně využívá, a přesto více než polovina hlásí nedostatek času na soustředěnou práci. Gartner začátkem roku 2026 pojmenoval rostoucí fenomén tzv. „workslopu“: záplavu rychle produkovaného, ale kontextuálně prázdného obsahu, který týmy přetěžuje, aniž by se cokoliv posouvalo dopředu. Výsledek? Méně než polovina (45 %) manažerů dnes očekává, že se původní odhady ohledně zvýšení výkonnosti jejich týmů reálně naplní.
V IT komunitě se pro tento jev ujalo označení AI slop – brak či balast, obsah generovaný ve velkém objemu bez odpovídající redakční vrstvy. Plní sdílené disky, projektové nástroje, e-mailové schránky. Samotné generování obsahu (textu, slajdů, tabulek, kódu) nestojí prakticky nic. Ale jeho důsledné zpracování, kritické vyhodnocení a filtrování stojí přesně tolik jako dřív – lidský čas a pozornost.
Kde AI slop vzniká nejčastěji? Výzkum i praxe ukazují tři hlavní příčiny:
• Tlak na viditelnou adopci. Organizace nasazují AI, aniž by zároveň přenastavily, co se od lidí očekává jako výstup. Výsledkem je víc obsahu, ne lepší rozhodnutí.
• Chybějící redakční vrstva. Tam, kde dřív existoval jeden člověk, který schválil nebo zamítl návrh, se dnes obsah často rovnou distribuuje s minimální kontrolou (zvyšujeme přece produktivitu). Generování se oddělilo od odpovědnosti za kvalitu.
• Asymetrie nákladů. Vytvořit dokument trvá třicet vteřin. Přečíst, pochopit a rozhodnout, zda je relevantní, trvá stejně dlouho jako vždy. Organizace, které to nepochopí, přenesou zátěž a alokaci dostatečného času/prostředků z produkce na konzumaci (nebo kontrolu před konzumací), jejich týmy se pod tíží AI balastu neutopí. Je AI slop nevyhnutelný? Není, ale je výchozím stavem, pokud organizace netvoří záměrná pravidla pro to, co se generuje, jak, proč a pro koho. Týmy, které AI nasadily jako publikační nástroj, trpí. Ty, které s ní pracují jako s nástrojem pro koncepty a drafty s explicitní lidskou revizí před distribucí, vidí reálný přínos.
📩 Odebírejte ZDARMA náš týdeník Inside Observer.
Co s tím? Čtyři osy, na nichž záleží
Závěr je prostý: nahradit deset zaměstnanců deseti AI agenty (nebo ještě lépe jen jedním AI agentem) automaticky neznamená lineární nárůst efektivity. Pokud týmům chybí jasná vize a vzájemné sladění, riskujeme jen to, že bude produkovat víc administrativy. A rychleji.
Je proto dobré zaměřit se na čtyři oblasti, jim ž se podrobněji věnujeme v Observeru Plus.
• Rozdíl mezi aktivitou a skutečným posunem. IT či byznys lídr dnes potřebuje umět rozlišovat mezi objemem (kolik tým produkuje) a dopadem (co se reálně mění). AI balast objem nafukuje automaticky. Dopad vyžaduje jeho záměrné omezení – vědomé rozhodnutí, co se generovat nebude, a jak, kdy a kde to co generováno bude, projde revizí, než dojde na distribuci či nasazení.
• Limity AI a to, co je na lidských týmech nezastupitelné. Sehraný tým dokáže věci, které žádný AI systém zatím neumí napodobit – číst mezi řádky, přenášet znalosti, které nikdo nezapsal, a skládat dohromady nápady z různých koutů firmy. Sehraný tým lidí nacházejících nová řešení není romantická vzpomínka na éru před ChatGPT. Byla a stále je to nepřekonatelná konkurenční výhoda.
• Proměna role lídra. Integrace AI klade nároky na vedení způsobem, který je neočekávaný: nejde o technickou gramotnost, jde o schopnost nastavit kontext. McKinsey ve svém výzkumu z roku 2025 identifikoval jako největší bariéru AI adopce nikoli technologii, ale neschopnost středního managementu komunikovat záměr a priority – tedy to, co AI sama od sebe nikdy nezajistí. Lídři, kteří se soustředí na tradiční prostou delegaci úkolů, prohrají s těmi, kteří budují prostředí, kde se správná rozhodnutí dělají autonomně.
• Firemní kultura jako základ, ne ozdoba. Google Aristoteles Project identifikoval psychologické bezpečí jako nejvlivnější proměnnou týmové efektivity – a to platí dvojnásob v prostředí, kde AI exponenciálně zvyšuje objem informací k zpracování (a jako „bonus“ může zvyšovat pocit nejistoty či ohrožení zaměstnanců). Tým, který si nevěří, energii brzdí. Tým, který si věří, ji vede.