Humanoidní robot, který ráno vyleští zase dačku, v poledne vyloží kamion a odpoledne ještě „skočí“ na linku, když chybí lidi? Tenhle trailer na budoucnost zatím na(ne)štěstí funguje jen v prezentacích futurologů a diskusích na Youtube – pod videem kde nejnovější iterace Optimusu, Altase či Digita předvedla nějaký nový eskamotérský kousek.
I ambice skutečných dodavatelů jako jsou Tesla, Figure AI, Boston Dynamics, Agility Robotics nebo čínského Tiangongu jsou zatím o poznání blíže zemi a míří spíše do přísně kontrolovaných průmyslových či logistických prostředí, kde nehrozí útok domácím mazlíčkem či jeho zašlápnutí, nebo nastražená skleněnka, hopík či kostička lega (po víkendu s dětmi mám osobně v patě otisknuty nejméně tři).
Analytici ale teď i do oněch „přízemnějších“ projekcí a předpovědí házejí menší vidle: do roku 2028 dostane humanoidní roboty ve výrobě a supply chainu do produkčního (škálovaného) nasazení méně než 20 firem. A i ty budou spíš výjimky než nový standard. Radius, Helena, Primus, Sulla či Marius ve výrobě nebo skladu tak budou spíš výjimkami než novým standardem (a na jejich vzpouru tak před rokem 2030 nejspíš nedojde).
Analytik Gartneru Abdil Tunca k tomu doslova říká: „Slib humanoidních robotů je velmi lákavý, ale realita je taková, že technologie zůstává nezralá a zdaleka nenaplňuje očekávání ohledně všestrannosti a nákladové efektivity. Vedoucí pracovníci pro dodavatelský řetězec (CSCO) musí pečlivě posoudit připravenost a vyvarovat se přílišného zatěžování zdrojů řešeními, která zatím nedokážou naplnit svůj potenciál.“
📩 Odebírejte ZDARMA náš newsletter Inside Observer.
Proč? Protože sklad není video na Youtube. Důvodem pro návrh humanoidních robotů je prostá snaha učinit je kompatibilní se světem lidí. Náš svět je ale plný nejen schodů, židlí a stolů či pultů a skříní, ale také (naštěstí či bohužel, záleží na úhlu pohledu) bordelu. Všude kolem nás jsou výjimky ze schodově-židlově-stolně-pultových pravidel, odložené věci, měnící se podmínky a další improvizace kterou si běžně ani neuvědomíme.
A pak jsou tu tři jezdci z robokalypsy: skutečná cena, plná integrace a reálný provoz. Humanoidní roboti jsou (zatím) dražší některá řešení specializované automatizace (to se ale může rychle změnit), jejich integrace se může na první dobrou zdát snadnou (jsou přece navrženi aby zvládali „lidská“ prostředí, tak jaká integrace?), ale pak přijdou na přetřes bezpečnostní zóny, incidenty, odpovědnost, WMS/MES, data, servis… a náklady na to vše. A provoz? Tři slova: práce v neideálních podmínkách. Zvládne robot nejrůznější výjimky bez toho aby musela být zapojen či osobně přivolán lidský dohled a pokud ano, kde je ROI? Šla si dát pauzu? A mimochodem, nezávislý humanoidní robot nepracuje 24×7. Možná nespí, ale rozhodně se musí nabíjet.
Gartner naznačuje, že vše nakonec může dopadnout jinak: s humanoidními roboty budou za drahé peníze experimentovat „firmy s vysokou tolerancí k riziku a zaměřením na inovace“ říká analytik Caleb Johnson a dodává: „Většina firem bude muset upřednostnit roboty maximalizující výstup na každý investovaný dolar – očekáváme že pro ně budou lepším řešením polyfunkční roboti.“
Namísto naleštěného C3PO si prostě představte trochu obratnější verzi buclatého R2D2 – hybrida na kolech s ramenem či dvěma, senzory. Ideální neúnavný kontrolor skladových zásob. Možná je nejvyšší čas přestat řešit jestli má „autonomní“ robot kolena a dokáže se klouzat ve sněhu nebo skočit salto, ale ptát se:
• Kolik toho udělá za hodinu,
• jak často je mimo provoz,
• jak se to servisuje,
• co to udělá s bezpečností,
• a kolik stojí minuta, kdy to nefunguje.
Zaujal Vás tento článek?