Titulky vypadají dramaticky: Thiel a SoftBank vystupují z Nvidie a svých akcií se zbavuje i CEO Huang, Gatesovi výrazně snižují svůj podíl v Microsoftu, Buffett dál odhazuje Apple. Jsou to signály konce AI horečky – nebo se „jen“ ti nejbohatší rozhodli zúčtovat v rámci tradičního čtyř až pětiletého cyklu likvidit s námi, plebsem? A co s tím má dělat CIO?
Skutečnost bývá prostá: Většina těchto prodejů vychází z dlouhodobých, dříve nahlášených plánů (10B5-1) a má vcelku přízemní důvody: realizace obřích zisků, diverzifikace majetku, financování jiných projektů či filantropie.
Buffett po prodeji Applu dál sedí na horách hotovosti a kupuje jiné firmy. Gates a Bezos si po dvou dekádách logicky stahují a přelévají peníze z jedné akcie do širšího portfolia (ten první je navíc utápí v páchání dobra, zatímco druhý jich značnou část pálí v raketových motorech Blue Origin).
Jenže trhy nejsou o skutečnosti, ale o psychologii. Když insideři prodávají miliardy v akciích „AI šampionů“ a nadto ještě přijde korekce technologických titulů, je tu najednou jasný příběh: „ti chytřejší se svými penězi rychle mizí“. A to už investory i management ovlivní, i kdyby fundamenty firem byly silné, stabilní a nenafouknuté roky, ba dekádami kvantitativního uvolňování během finanční krize i p(l)andemie.
Ne, nechceme vás oslovovat coby investory (jakkoliv nepochybujeme, že řada z vás mezi ně patří), ale jako CIO a IT lídry. Daná situace znamená, že se především mění nálada: z nekritické AI euforie se trh posouvá do fáze „dokažte návratnost“. Ano, někteří z nás už to jednou před čtvrt stoletím zažili – otázkou je jak rychle to tentokrát zvládneme a jak hluboko si při tom sáhneme nejen do kapes.
📩 Odebírejte ZDARMA náš newsletter Inside Observer.
Velká jména prodávají, trhy se třesou, zlato roste a bitcoin padá
Analogii s dot-com bublinou má smysl brát vážně – ale ne mechanicky či doslovně:
Tehdy: Spousta firem bez příjmů, jen s „.com“ v názvu, extrémní valuace (připomeňme si že na trzích jsou
stále tickery, které se na ni ani po 25 letech nevrátily) a přitom minimální reálné použití. Už na to zapomínáme, ale většina koncového internetu byla tehdy VYTÁČENÁ.
Dnes: Hyperscaleři a AI lídři generují reálný cashflow, AI už přináší konkrétní úspory a nové produkty. Nic to pochopitelně nemění na skutečnosti, že očekávání ohledně růstu jsou často natažená přinejmenším na hranici možného.
Zkušenost z přelomu tisíciletí říká, že technologie jako internet nezanikly, jen se odpařila přemrštěná očekávání a slabší hráči – prostě taková extrémnější forma klasického hype cyklu. Kdo tehdy stavěl rozumnou infrastrukturu a čistil aplikační či internetově-produktovou zoo, měl v následujících letech náskok. Totéž platilo před pár lety pro cloud a letos i v letech následujících to bude platit pro umělou inteligenci. Co to znamená v praxi:
Podobně jako cloud, také AI bude běh na delší trati, koučem by proto měl být i CFO – a hlídat společně s CIO business case, metriky, včasnost dodávky. Je třeba přepnout rétoriku z „musíme tam být, protože všichni“ na „tady jsou tři konkrétní procesy, kde AI zlepší čísla během 6–18 měsíců“.
Vendor lock-in a přecenění rizik znamená nevsadit vše na jednoho dodavatele a u menších AI hráčů (startupů) pečlivě řešit například datová práva u exit scénáře – co když je někdo koupí nebo dojdou peníze?
Priorita je mít základ v pořádku a chápat AI jako násobič. Pokud se ekonomika zhorší, board vás nebude oceňovat za počet POC, ale za to, že core systémy jsou stabilní, kyberbezpečnost drží, technický dluh se nesype na hlavu. AI patří tam, kde zrychluje a zlevňuje rutinu, spíš než tam kde „vypadá dobře v powerpointu“.
Ano, zní to vše zjevně, ale jsme v tom skutečně důslední? V dané situaci je možná nejlepší chovat se tak, aby nám mohlo být (takřka) jedno zda přijde zdravá korekce, tvrdší přistání celého tech sektoru, nebo širší ekonomické ochlazení. Nejlepší je mít prostě uklizeno v IT.
Zaujal Vás tento článek?