Byl pátek 14. listopadu a zatímco se nejeden CIO pomalu připravoval na odlet do kongresové Barcelony, v jedné nenápadné tabulce FTC se objevilo číslo, které by samo o sobě mohlo změnit náladu na technologických trzích: Berkshire Hathaway nakoupila téměř 18 milionů akcií Alphabetu. Zhruba pět miliard dolarů vsadil Warren Buffett a (dnes už spíše) jeho tým na firmu, u které sám Buffett ještě před pár lety litoval, že ji „prošvihl“.
Otázka dne zněla: běžná portfolio změna portfolia, nebo zpráva, které by si CIO měli všimnout stejně pozorně jako investoři.
Všechno je v načasování. Jen pár dní před zveřejněním investiční pozice BH oznámil Google sedmou generaci vlastních TPU AI čipů „Ironwood“. A pár dnů poté, 18. listopadu, byla vydána nová verze AI modelu Gemini 3, poprvé kompletně natrénovaná výhradně na infrastruktuře TPU, bez jediného Nvidií dodaného GPU. Zatímco polovodičový šejk Huang počítal pátý bilion tržní kapitalizace a (my) běžní smrtelníci poslouchali nejnovější moudra analytiků o tom jak se popasovat (ne)návratností dosavadních investic do prvních LLM pilotů, Google tiše a v poklidu dotáhl něco, na čem pracoval od oznámení prvních čipů TPU po celou dekádu: postavil svůj vlastní kompletní AI stack.
Doposud byla pravidla jasná:
• GPU jsou nová ropa.
• Někdo (nVítekdo) kontroluje těžbu a rafinerii.
• Všichni ostatní kupují za cenu, kterou si ten
někdo nastaví.
Když jste banka, pojišťovna, výrobní firma nebo maloobchod, jste vždy „všichni ostatní“. V cloudu nemáte vlastní čipy, nemáte stovky miliard na data centra. Jediné, co můžete dělat, je vybírat si, komu budete platit, a jak moc se k němu necháte přikovat. Za posledních dvacet let si IT zvyklo na dělbu práce: někdo navrhuje čipy, někdo vyrábí, někdo provozuje cloud, někdo na něm staví software. AI tuto logiku láme. Ve chvíli, kdy je výpočetní výkon nej dražší vstupní surovinou, začíná platit staré pravidlo energetiky: kdo kontroluje ložiště, kontroluje zbytek.
📩 Odebírejte ZDARMA náš newsletter Inside Observer.
Ona paralela s energetikou je na místě a měla by zajímat i CIO. Země, které si v minulém století nevyřešily přístup k energetickým zdrojům, zůstaly trvale zranitelné (nechme stranou logiku jejich pokrokově řízené likvidace ve století současném, to je téma na samostatnou diskusi u láhve čehosi silnějšího). V AI světě hraje podobnou roli výpočetní kapacita: kdo je odkázaný jen na „spotový trh“ GPU, bude vždy v horší pozici než ten, kdo má vlastní, efektivně řízenou kapacitu – ať už přímo, nebo přes strategického partnera.
Odhady říkají, že Google je na čtvrtině nákladů, které dnes platí většina konkurence za srovnatelný výkon. Jestli je to přesně 25 nebo 30 procent, je z pohledu CIO skoro jedno. Podstatné je, že Sundar už nemusí žít s tím, co mu nadiktuje Jen-Hsun. A v konečném důsledku nejspíš bude mít dopad na to, kolik komu budete do budoucna platit za každé spuštění AI ve vaší firmě.
Připomíná se tím také, že suverenita v AI má tři vrstvy: data, modely a compute. Většina dnešních strategií řeší první dvě. Buffettův hlas pro Alphabet naznačuje, že ta třetí – kontrola nad výpočtem – začne brzy oddělovat vítěze od těch ostatních. Ostatně Google není jediný, o vlastní stack usilují například Microsoft, Amazon či Meta (o celé pevninské Číně nemluvě).
Warren Buffett se technologickým akciím vždy spíš vyhýbal. Když nakoupil Apple, spousta lidí to brala jako výjimku potvrzující pravidlo – „tohle není tech, to je spotřebka se silnou značkou“. Teď dělá totéž s Googlem. Ne snad, že by ho fascinoval další GenAI model, ale proto, že vidí kombinaci tří věcí, kterým vždy rozuměl:
• Kompletní vlastnictví řetězce (od čipu po model a jeho API).
• Zdaleka nejsilnější distribuční kanál (ve vyhledávači, mobilech a YouTube).
• Možnost udržet na tom všem solidní marže.
Zatímco my žijeme ve světle kvartálních výsledků, ročních rozpočtů a tříletých výhledů, Buffett a jeho následovníci v BH si mohou dovolit luxus dívat se na Alphabet v horizontu deseti let a řešit, jestli vydělají „jen“ padesát procent, nebo pětinásobek.
Zaujal Vás tento článek?