Fenomén, čí spíše hype kolem AI agentů, které by měly zvládat samy plánovat kroky a vykonávat úkoly napříč nástroji a daty, v posledních měsících zaplavil IT trh. Jenže právě AI agenty čeká podle analytiků významná konsolidace.
Nabídka těchto platforem, modelů a hotových produktů už je podle Gartneru dnes výrazně vyšší než reálná poptávka podniků. Nevyhnutelná je tedy konsolidace a korekce trhu, která prověří, kdo nabízí skutečnou přidanou hodnotu a kdo jen „přejmenoval“ dřívější automatizace na agenty.
Analytici zároveň zdůrazňují, že nejde o prasknutí spekulativní bubliny – spíš o střízlivé narovnání přestřelených očekávání a návrat k fundamentům: zákaznickému užitku, jednotkové ekonomice a schopnosti integrovat agenty do reálných procesů.
Analytici popisují několik mechanismů, jimiž se korekce projeví:
• Zaprvé ochladne „FOMO“ nálada (Fear Of Missing Out – tedy strach z toho že vám „něco unikne“) a firmy se vrátí k trpělivému ověřování use-casů a metrik – agenti, kteří nepřinesou měřitelný dopad, neprojdou interním schvalováním.
• Zadruhé se urychlí akviziční aktivita: silnější hráči s kapitálem a distribuční sítí skoupí menší, technicky nadějné týmy, které se samy těžko prosazují.
• A zatřetí z trhu odejdou nabídky, jež nedokáží jasně odlišit své schopnosti ani vysvětlit TCO (celkové náklady vlastnictví, potažmo návratnost) v porovnání s jednodušší automatizací či klasickým softwarem.
Jinými slovy, přinejmenším tento segment AI trhu čeká přeskupení ve prospěch technologicky poctivých a obchodně ukotvených řešení.
Důležitá je i sémantika: Gartner varuje před „agent-washingem“, tedy případy, kdy dodavatelé vydávají běžné workflow nástroje nebo chat-boty za agentické systémy, a tím zvyšují šum na trhu. Už v létě analytici odhadli, že během příštích dvou let
skončí více než 40 % pilotů a projektů s agentickou AI na mrtvém bodě – kvůli nákladům, nezralosti technologií (či dat) a chybějící obchodní hodnotě.
Přesto analytici dlouhodobý potenciál nepopírají: do roku 2028 by agenti mohli autonomně rozhodovat až o 15 % každodenních firemních kroků a proniknout zhruba do třetiny podnikových aplikací. Znamená to, že krátkodobě přichází střízlivění a třídění, dlouhodobě však trend zachován (ano, přesně to popisuje teorie Hype křivky).
Z praktického pohledu to pro CIO a IT lídry znamená posun v nákupním chování. V prostředí přebytku nabídky má podnik výhodu: můžete tvrději vyjednávat o cenách i smluvních podmínkách, žádat věcná SLA, důkazy o bezpečnosti a jasné KPI přínosů – a odmítnout marketingové mlžení.
Analytici proto doporučují vracet se k základům due diligence, tedy především:
• Chtít transparentní architekturu (jak agent rozhoduje, s jakými nástroji pracuje, jak je omezen jeho „rozsah moci“),
• trvat na izolaci oprávnění a auditovatelnosti kroků a
• preferovat integraci do stávající datové a aplikační krajiny, místo aby agent vytvářel další „ostrůvek“
automatizace.
V praxi to mimo jiné znamená zařadit agenty do existujících bezpečnostních a compliance rámců, aby neohrožovali řízení identit, přístupů a dat. Bezpečnostní rozměr si ostatně zaslouží zvláštní pozornost. Agentické systémy kombinují přístup k nástrojům (e-mail, kalendář, CRM, ERP), interním API a externím službám; špatně nastavené oprávnění nebo injekce do promptu pak mohou vést k nechtěným akcím s velmi reálnými dopady. Bezpečnostní lídři proto volají po „principu stážisty“: dávat agentům jen minimální nutná práva, oddělovat identity, průběžně monitorovat chování a vynucovat zásady „secure-by-design“ od runtime ochrany po řízení strojových identit, kterých už je v mnoha organizacích mnohonásobně víc než těch
lidských. Korekce trhu tak paradoxně může pomoci – méně šumu usnadní zavádění standardů, které agenty zkrotí pro bezpečné nasazení ve velkém.
Zajímavé je i srovnání s výzkumným a akademickým prostředím. Aktuální přehledy upozorňují, že průmysl často přeceňuje „benchmarkové“ zisky agentů a podceňuje lidské, bezpečnostní a ekonomické faktory při hodnocení nasazení. Kdo se tedy bude rozhodovat jen podle technických metrik, riskuje zklamání při reálném provozu.
Gartnerem avizovaná korekce tak může fungovat jako užitečný filtr: zvýhodní ty dodavatele, kteří dokáží své systémy obhájit v plnohodnotném, vyváženém hodnocení – z pohledu uživatele, bezpečnosti i finančního přínosu.
Co z toho plyne bezprostředně?
• Pokud jste v pilotní fázi, nastavte „kill-criteria“ a měřte.
• Pokud jste ve výběrovém řízení, nechte dodavatele předvést agentní chování na vašich datech a v reálných procesech; žádejte řízené oprávnění a důkaz o zvládnutí chyb a „odchylek cíle“.
• A jestliže už provozujete více agentů, zaměřte se na orchestraci a odstranění sil: agenti izolovaní v jedné
funkci snižují ROI i přehled nad riziky.
Nadcházející korekce na tom nic nemění – jen zviditelní, kdo zvládá podnikovou realitu.
Zaujal Vás tento článek?