Obavy z makroekonomického poklesu se podle nejnovější globální studie Gartneru o vznikajících rizicích rychle vyšvihly na první místo mezi novými riziky, jimž podniky čelí. Průzkum, kterého se zúčastnilo 306 vrcholových manažerů a odborníků na řízení rizik, byl uskutečněn ve druhém čtvrtletí roku 2022 – a jeho výsledky jsou zajímavé, byť do jisté míry očekávatelné.
„Pět nejvýznamnějších rizik, která respondenti uvedli, bylo pozoruhodných jak svou vzájemnou provázaností, tak i původem mimo organizaci,“ říká Chris Matlock, viceprezident v oddělení Gartner Legal, Risk & Compliance practice. „Ačkoli jsou vzájemně propojená, mnoho z nejvýznamnějších rizik vysílá protichůdné signály o stavu ekonomiky, což činí obzvláště důležitou roli vedoucích pracovníků v oblasti řízení vznikajících rizik (ERM) – zejména při filtrování nejrelevantnějších informací důležitých pro danou organizaci až k vedení a představenstvu.“
Analytici označili ekonomický pokles za jedno z pěti hlavních nově vznikajících rizik v prvním čtvrtletí a od té doby se obavy z tohoto rizika zintenzivnily. Všech pět hlavních nově vznikajících rizik ve druhém čtvrtletí může mít výrazně odlišné dopady v závislosti na zeměpisné poloze a odvětví.
Pět nejvýznamnějších nově vznikajících rizik, 2. čtvrtletí roku 2022
- Makroekonomický pokles
- Eskalace konfliktu v Evropě
- Státem sponzorované kybernetické útoky
- Zvyšování cen energií
- Nedostatek klíčových surovin
N = 306
Lídři odpovědní za řízení podnikových rizik (ERM) by měli podle analytiků průběžně přehodnocovat makroekonomické vyhlídky a zajistit, aby hodnocení rizik „shora dolů“, které dělá vrcholový management, bylo vyváženo hodnocením „zdola nahoru“ reflektujícím zkušenosti vedoucích pracovníků a managementu obchodních jednotek podniku, tak aby bylo možné včas reagovat na rychle se měnící rizika – ta by pak organizace měly vnímat nejen jako hrozbu, ale zároveň nebo především jako příležitost mimo jiné i proto, že rizikům vznikajícím mimo organizaci se prakticky nelze vyhnout.
Společným jmenovatelem všech „nových“ rizik je pochopitelně inflace a zejména cena peněz – řada podnikových lídrů včetně mnoha členů nejvyššího vedení totiž v podstatě nezažila situaci s vyššími úrokovými sazbami, v níž se cena peněz stává zásadním faktorem (v případě dolaru bylo poslední takové období v roce 2001 a přechodně na počátku finanční krize v letech 2008–2009, v některých zemích eurozóny je pak třeba jít hlouběji do 90. let, stejně jako v případě koruny).
Neméně důležitá je otázka, zda se vedoucí pracovníci a podniky na rizika, jichž se obávají, adekvátně připravují – například na dlouhodobý dopad dosavadního a riziko dalšího zvyšování cen energií, které hrozí především Evropě (cena plynu se například na severoamerickém trhu doposud zvýšila podstatně méně než v Evropě).
„Členové podnikové exekutivy a jejich kolegové či podřízení odpovědní za řízení rizik by se měli soustředit na zavádění procesů, které eliminují či minimalizují nejnaléhavější rizika pro organizaci, respektive připraví plány a postupy pro zmírnění nejhorších možných následků,“ dodal Matlock.