V loňském roce se zdálo, že kdykoliv otevřete browser, nevypadne na vás po vzoru pana Camela mrtvola, ale nějaká ta forma umělé inteligence. Ostatně i letos zůstává AI žhavým tématem, byť už je coby termín používána snad o něco opatrněji. Koneckonců analytici Gartneru již před víc než rokem začali hovořit spíše o pojmech jako strojová či rozšířená inteligence, popisujících lépe možnosti, technickou podstatu (zdaleka ne vždy jde o technologie typu hlubokého učení a neuronových sítí) a jeden z hlavních dopadů (zvýšení efektivity, výkonnosti či kognitivních schopností zaměstnanců).
Plná automatizace rozhodování bude v nadcházejících deseti letech až čtvrtou oblastí s nejvyšším objemem finančních přínosů – zejména protože její účinná implementace bývá přece jen náročnější. To ale neznamená, že taková řešení nevznikají již dnes – a to i v Česku. Lze mezi ně zařadit například systém behaviorálního preskóringu Zoe.ai, který na své akci Digital café představila minulý měsíc společnost Lundegaard. Jde o platformu mikroslužeb analyzující tzv. rychlá data – pracuje tedy v reálném či takřka reálném čase s cílem vyhodnotit pravděpodobnost úspěšnosti žadatele o finanční produkt (úvěr, půjčku apod.) na základě profilu jeho chování. Analyzovány jsou nejrůznější aspekty – počínaje zařízením, z něhož žadatel přistupuje (např. typ mobilního telefonu, jeho pravděpodobné stáří a cena v době uvedení na trh), přes dynamiku psaní (rychlost, počet oprav) až po to, jak uživatel vyplňuje či přenastavuje různé položky, jako je výše příjmu, a jak pracuje s celým rozhraním žádosti. Cílem je zhodnotit pravděpodobnost jeho úspěšnosti s minimálním množstvím dat poskytnutých žadatelem (tak platformu již dnes používá například Cofidis), a automaticky tak případně žádost zamítnout ještě před placeným ověřením v úvěrových registrech (případně jej přesměrovat na jiný produkt). Upravené řešení lze využít i v pojišťovnictví k posouzení rizik, optimalizaci nabídky nebo prevenci podvodů, jak na akci vysvětlil bývalý CEO Pojišťovny České spořitelny Petr Zapletal.
Již za dva roky by AI měla celosvětově vytvořit přidanou hodnotu ve výši bezmála tří bilionů dolarů a ekvivalent více než šesti bilionů pracovních hodin. Zatímco v minulém roce připadala největší část hodnoty AI na nejrůznější virtuální (zákaznické, zaměstnanecké či osobní) agenty a asistenty, počínaje letošním rokem by měla převzít štafetu nejpřínosnějšího segmentu podpora rozhodování a rozšířená inteligence či produktivita – v roce 2030 na ni bude připadat 44 % vytvořené přidané hodnoty, která se v té době bude pohybovat mezi pěti a šesti biliony dolarů.