Před časem jsme psali, že bude zajímavé sledovat, jaké služby ještě s příchodem GDPR zmizí. Nemýlili jsme se – uplynulý pátek přinesl řadu více i méně očekávaných „překvapení“, která tak trochu připomínají povyk kolem Y2K před bezmála dvaceti lety. Mezi ztráty, které budou pro evropské uživatele nejcitelnější, patří vypnutí on-line výstřižkové služby Instapaper pro Evropské uživatele. O něco menší počet čtenářů, uživatelů a zákazníků pak musel oželet některé zpravodajské portály (LA Times, Chicago Tribune a několik dalších menších amerických regionálních zpravodajských portálů), v Evropě se stal nepřístupný on-line obchod shoes.com (a nepochybně i řada dalších menších) nebo portál History.com a hra Ragnarok Online.
Lze pochopitelně vést diskuze o tom, nakolik je to ukázka ignorance a neschopnosti provozovatelů výše uvedených (a stovek dalších) portálů či služeb se během dvou let na příchod GDPR připravit (nejsou každopádně o nic ne/schopnější než naši zákonodárci), nakolik to ilustruje, jak nepodstatný pro ně evropský trh je, nebo jak zásadně GDPR na některé oblasti doopravdy dopadá. Do třetí kategorie patří například firmy, které nabízejí cílené reklamní kampaně – společnosti jako Drawbridge, Verve, nebo služby typu Unroll.me se rozhodly z Evropy stáhnout, protože GDPR příliš zasahuje do jejich obchodního modelu (můžeme to pochopitelně číst i tak, že jejich obchodní model je postaven na nechránění soukromí uživatelů – ale tak tomu je vlastně u většiny on-line služeb).
Komisařka Jourová, která stála u zrodu drakonických hrozeb, jež mají firmy přinutit, aby GDPR braly vážně, pak strávila posledních pár týdnů planým ujišťováním, že podniky by neměly panikařit a že příslušné úřady budou případná porušení posuzovat s rozumem. Stylovou pomyslnou facku jí vylepil hned 25. května rakouský aktivista Max Schrems, když bez otálení podal hned v několika zemích EU žaloby (žádající pokuty v řádech miliard eur) na Facebook, Google, WhatsApp a Instagram za porušení GDPR tím, že uživatele stavějí před volbu „buď přijmete naše podmínky ochrany soukromí, nebo naši službu nebudete používat“. Naopak svěžím vánkem rozumu jsou v poslední době komentáře ÚOOÚ, který mimo jiné značně zjednodušil dosavadní časté šaškárny s cookies (platí, že jestliže si je uživatel nezakáže na úrovni prohlížeče, dává tím svůj souhlas).
Řada komentátorů a analytiků se nicméně shoduje, že pro giganty, jako je Google (a možná i Facebook), nebo některé velké vydavatelské domy jako Axel Springer bude GDPR přes možné komplikace a případné soudní spory iniciované aktivisty v konečném důsledku požehnáním, protože posílí jejich už tak dominantní pozici na reklamním trhu. Získají pochopitelně i právníci, poradci a další entity, jež si na GDPR založily svůj byznys, a (v menší či malé) míře bude GDPR plusem patrně i pro širší veřejnost – tedy až na ty, kdo přišli o služby, jež používali. Naopak jednoznačně biti, či spíše bity budou menší nezávislé technologické firmy poskytující cílenou reklamu a také agentury, jež tuto reklamu umísťovaly. A také menší vydavatelé a zpravodajské či mediální portály, pro něž byla doposud významným zdrojem příjmů právě reklama přesně cílená na čtenáře jejich webů.3