Počínaje filozofií demokratického digitálního pracoviště, a konče vizí hybridního “brokerského” IT, se desítka hlavních strategických technologických trendů ve veřejném sektoru pro letošní rok může zdát jako vize z říše veřejnosprávních snů. To ale neznamená, že by ony trendy nebyly reálné – řadu z nich nedávný vývoj buď umožnil, nebo je doslova vynucuje. Kromě nadšení a zájmu je ale jako u všeho, co se týká státní správy, na místě obezřetnost. Onu desítku trendů definovali (http://www.gartner.com/newsroom/id/3069117)analytici Gartneru následovně:
- Digitální pracoviště
- Mnohakanálová interakce s občanem
- Otevírání všech typů dat
- Elektronické občanské průkazy (e-ID)
- Okrajová analytika
- Škálovatelná interoperabilita
- Platformy pro digital government
- Internet věcí
- IT architektura webových rozměrů
- Hybridní cloud (a IT)
Pravdou je, že s většinou se v té či oné formě setkáváme. Představa beztřídního a svobodného digitálního pracoviště je asi ve většině organizací veřejné správy spíše utopická, jistě ale budou existovat i výjimky. Podobně se úřady, obce a města se postupně naučily komunikovat pomocí e-mailů a SMS a řada už využívá i sociální sítě a množství příkladů otevírání různých datových zdrojů také narůstá. V případě e-ID zůstává v našich končinách hlavním problémem jeho praktické využívání, inspiraci lze hledat v Estonsku a dokonce i na Slovensku.
Okrajová analytika, která úzce souvisí s využíváním situačního kontextu, interakcí v reálném čase a prediktivních či preskriptivních algoritmů, se může zdát hudbou budoucnosti, nicméně je velmi pravděpodobné, že zejména současná vláda a samosprávy najdou záhy způsoby, jak podobné postupy využít v oblasti daňové či přestupkové k důkladnějšímu podojení OSVČ, řidičů nebo některé jiné vhodné cílové skupiny.
Myšlenka škálovatelné interoperability, kdy jsou systémy navrhovány tak, aby mohly co nejsnáze a nejrychleji sdílet nezbytně potřebná data napříč organizacemi státní správy i komerčního sektoru, je zajímavá, v mnoha oblastech ale může narazit na legislativní bariéry. Neméně zajímavé jsou platformy pro digitální stát, díky nimž mohou občané najít všechny agendy a informace „na jedné adrese“. V ČR by měl tuto roli plnit například portal.gov.cz, situaci poněkud znepřehledňují portály další, některé více, jiné méně komerční a další dokonce financované z dotací.
Internet věcí je jistě pro veřejnou správu zajímavým tématem, zbývá jen doufat, že se pro stát nestane skvělou příležitostí k tomu, jak občany ještě lépe sledovat na každém kroku či kilometru. „Webová“ IT architektura a hybridní cloud si také pozornost zaslouží, to první je ale pro veřejnou správu možná až příliš „štíhlé“ a to druhé zase souvisí s často nepřípustnou ztrátou kontroly. Potenciál tu přesto je.
Který z deseti trendů je podle vás pro tuzemskou státní správu a samosprávu nejdůležitější?