Konec může přijít dříve, než si většina z nás myslí. Ne, nehovoříme o více či méně reálné hrozbě globálního oteplování, pravděpodobnosti vražedné chřipkové pandemie ani o mýtu či realitě plíživé islamizace západní Evropy. Mnohem dříve, než se potvrdí či vyvrátí některá z výše uvedených hrozeb, se nejspíše dočkáme konce, nebo přinejmenším zpomalení „Mooreova zákona“.
Předvídat konec Mooreova zákona (či spíše předpovědi – o zdvojnásobování počtu prvků na integrovaných obvodech každých 18 měsíců, kterou G. Moore vyslovil již v 60. letech) je věc ošemetná. Sami si možná vzpomenete na řadu podobných varování, která se v posledních dvaceti letech objevila s tím, jak aktuální výrobní technologie narážela na větší či menší technické (fotolitografický proces) či fyzikální (kvantové jevy) překážky.
Na jednu z bariér výrobci skutečně před zhruba deseti lety narazili, když se frekvence běžně používaných procesorů zastavila v rozmezí 2–4 GHz a další zvyšování výkonu šlo cestou paralelizace (většího počtu jader) a související optimalizace spotřeby. Dalším limitem, který je stále častěji zmiňován, jsou také rostoucí náklady na stavby nových závodů schopných vyrábět nejnovější generace procesorů – ty se pohybují v řádu 3–10 miliard dolarů na jednu továrnu.
Podle aktuálního ujištění Intelu můžeme očekávat, že Mooreova poučka zůstane v platnosti ještě minimálně do roku 2018, kdy by měly přijít na trh první čipy vyráběné 7nm výrobním procesem. I pak je sice teoreticky možné zvyšovat výkon počítačů pomocí paralelizace (více jader a procesorů), do cesty se ale dříve či později postaví jiný (tentokrát už skutečný) zákon – Amdahlův, který matematicky určuje, nakolik je možné zvyšovat výkon pomocí přidávání dalších procesorových jader (za rozumnou hranici je obvykle označováno 20 klasických „univerzálních“ výpočetních jader).
Mooreův zákon je přitom mnohem důležitější, než si většina z nás připouští. Již před 15 lety vyšel v MIT Technology review článek, který dával právě Mooreův zákon do souvislosti s obnovením růstu produktivity práce. Ta v USA po dvou desetiletích 3% růstu v 50. a 60. letech v 70. a 80. letech stoupala jen mírným tempem 1 % a k rychlejšímu, cca 2,5% růstu se vrátila až v polovině 90. let, poté, kdy byly masově nasazeny počítače v řadě odvětví. Mooreův zákon je ještě důležitější pro současnou digitální ekonomiku a nové inovační oblasti, jako je IoT (internet věcí). Jeho „zpomalení“ by tak mohlo mít zásadní význam. Příští 3–4 roky ale podle ujištění Intelu můžeme být ještě v klidu.
Spoléháte se na „dlouhodobou“ platnost Mooreova zákona, nebo o něm vůbec neuvažujete?