Získat kvalitní vzdělání není v dnešním světě nic jednoduchého. Sociologové hovoří o jeho devalvaci již od 70. let minulého století. Demokratizace přístupu k vyšším stupňům vzdělání s sebou přinesla snížení nároků, a to na straně studujících i vyučujících. Podle podoby mezinárodních žebříčků světových univerzit se navíc zdá, že v České republice skutečně prestižní a uznávané vzdělání ani získat nemůžete. V mnoha z nich stěží figuruje Karlova univerzita, u níž lze někdy dohledat zmínku, že nebýt lékařských fakult, do daného přehledu by se nepropracovala. Žebříčků existuje mnoho. Některé jsou komplexnější, jiné specifičtější. Do první kategorie patří například The World University Rankings, který sestavuje agentura Thomson Reuters. Karlova univerzita v něm aktuálně drží 300 až 350 pozici a je jediným českým zástupcem. Úžeji zaměřený je například přehled URAP neboli University Ranking by Academic Performance. V něm najdete Karlovu univerzitu na 153. pozici, Masarykovu univerzitu na 570. místě a ČVUT na 587. A například Jihočeská univerzita, další v pořadí českých zástupců, se v něm objevuje na 857. příčce. Přehledů existuje mnoho, a ne vždy nabízejí zcela důvěryhodný pohled na tuzemskou akademickou realitu. Obecně však platí, že nejvyšší příčky pravidelně obsazují americké univerzity. V evropském měřítku jsou těmi nejúspěšnějšími britské vysoké školy. Tuzemské hodnocení kvality vysokých škol pravidelně připravují Hospodářské noviny. Máte pocit, že držitel akademického titulu musí být odborník, učenec anebo výrazná osobnost? Ano, před 50 a více lety byste se často nemýlili. Pokud bychom nahlédli do děl sociologů vzdělání, zjistili bychom, že moderní akademický systém lze snadno přirovnat k armádě, policii nebo církvi. Kariérní růst zde má především zásluhovou podobu. Jinými slovy: stačí vydržet, nebouřit se a plnit formální požadavky. Ty v českých podmínkách vznikly za Rakouska Uherska a posléze byly modifikovány v 50. letech minulého století. Podle jednoho amerického knihovnického výzkumu není 99,7 procenta vědeckých a akademických prací nikdy vypůjčeno. A to hovoříme o Spojených státech, do nichž směřuje většina Nobelových cen. Jak přínosné a zajímavé jsou akademické práce v českých podmínkách?