On ten eGovernment nenabízí vždy jen samé výhody a samá pozitiva. V Mongolsku kupříkladu poprvé v historii zavedli počítačový systém na zpracování, konkrétně na sečtení, hlasů voličů. Ve své podstatě to ani eGovernment není a navíc by podobné řešení nemělo mít v sotva třímilionovém Mongolsku mnoho práce. Elektronické sčítání napadla nejprve vládnoucí postkomunistická Mongolská lidová strana. Ukázalo se totiž, že volby s největší pravděpodobností nevyhrála. Opoziční demokraté naopak elektronické zpracování podporují. Nikdo ovšem stále neví, kdo volby vyhrál. Systém totiž selhal a přesné výsledky nenabídnul. Ústřední volební komise nařídila částečné manuální přepočítání hlasovacích lístků. Plně elektronické volby, navíc třeba mobilní nebo vzdálené, by se v zemi pastevců asi nesetkaly s největším pochopením. Počítače zase jednou >>dobré věci<< příliš nepomohly. Není to samozřejmě jejich vina. Každé novodobé volby v Mongolsku představují v podstatě záminku pro občanské nepokoje. V roce 2008 při nich zahynuli čtyři lidé. Zemi se ovšem daří. Velké zásoby nerostného bohatství lákají investory a vloni Mongolsko zvýšilo své HDP o 17 procent. Jako v mnoha jiných postsovětských zemích ale z nově získávaného bohatství netěží celý národ. Dokladem je například obvinění z korupce, kterému čelí bývalý prezident Nambar Enchbajar. Volby mohou být kvůli nejasným výsledkům zopakovány. Počítačový systém však definitivně nahradí ruční práce. O tvůrcích systému a jeho podobě nemáme bližší informace, ale je evidentní, že machinace s hlasy mohou probíhat i v elektronické rovině. Počítačové zpracování se tudíž stává věcí důvěry, která ale s technologiemi nemá nic společného. Stále jde o selhání lidského prvku. Ono by se občas mohlo zdát, že když se něco dělá s pomocí počítačů, tak to musí být dokonalé. Ale opravdu jde jen o iluzi.