Obor informačních technologií má vedle mnoha superlativů i jednu téměř psychickou vlastnost. Velmi často se v něm objevuje paranoia. Příkladů najdeme skutečně mnoho. Mobilní operátoři nás sledují na každém kroku, biometrické čipy v pasech přečte kdekdo a o soukromí v cloudových službách ani nemluvě. Korunu paranoidním teoriím nyní nasazuje společnost IDair se svým snímačem otisků prstů. Bezdotykové zařízení zvládá sejmout otisky ve vzdálenosti dvou, neoficiálně až šesti metrů. Zařízení pro jeden prst stojí pouhé dva tisíce dolarů. Pro vstup do budov řešení postačuje, pro finanční transakce již ne. V nich je požadován otisk čtyř prstů. Zařízení s příznačným názvem AirPrint výrobce testuje v jednom americkém řetězci fitness center. Má tam zabránit vstupu osob s cizí legitimací. Docela určitě nepůjde o jedinou formu nasazení. Velký zájem o přístroj projevila americká armáda a bezpečnostní složky FBI. Přiznám se, že mě dostatečně paranoidní zneužití momentálně nenapadá, ale dozajista s ním mnoho lidí přijde. Otisky prstů v běžném životě mnoho lidí nevyužívá, ale pro identifikaci osob představují jednu z nejužívanějších metod. Vzpomeňme například na americké imigrační úřady a jejich červeně blikající krabičky. Ten, jehož otisk by se ocitnul v nějaké databázi, by díky tomuto přístroji začal být opět velmi dobře sledovatelný. Banky by preventivně odhalovaly kriminální recidivisty, policisté >>prověřené< < zločince, v zaměstnání by nešlo obelstít >>píchačky<<. Když už by se nenašlo využití, které by vyvolalo veřejné pohoršení, dali by se do práce alespoň legislativci. Otisk prstu je v podstatě osobní údaj, se kterým musí být náležitě nakládáno. Možnosti zneužití mě příliš nenapadají, ale možnosti nevědomé identifikace a sledování by v potaz přicházely. Šest metrů je vzdálenost dostatečná, dva tisíce dolarů není cena vysoká. Napadá vás nějaké vysoce užitečné nebo naopak vysoce nebezpečné nasazení podobného přístroje?