Má v dnešním světě větší moc digitální platforma, nebo její uživatelé? Odpověď na tuto otázku nabídly uplynulé dva týdny a zní jednoznačně: uživatelé. WhatsApp patří již roky Facebooku, míra soukromí, kterou zde uživatelé doposud požívali, byla ale řádově vyšší než u druhé Zuckerbergovy IM platformy – Facebook Messengeru, který je Velkým bratrem Markem prošmírovaný a cenzurovaný prakticky stejně jako Facebook sám. Facebook sice v minulosti omezil i šíření informací na platformě WhatsApp – tím, že znemožnil posílání zpráv na více než dvacet, posléze více než pět a nakonec více než jednu skupinu (oficiálně v rámci boje proti dezinformacím), víc ale s ohledem na end-to-end šifrování komunikace dělat nemohl. Oznámené sdílení dat s Facebookem určené primárně pro reklamní cílení bylo přesto pro většinu uživatelů přes čáru. Ozvali se i někteří slavní (například Elon Musk) a následný obří odliv uživatelů dočasně zahltil servery konkurenční IM platformy Signal (tu provozuje stejnojmenná nadace). Signál mám na telefonu dávno, bylo proto zábavné sledovat notifikace o dalších a dalších kontaktech z mého seznamu, které se na ní objevují.
To donutilo vedení největší sociální sítě zařadit zpátečku a odložit plánované změny na polovinu května – což zdůvodnila „řadou nejasností“ a „množstvím dezinformací“, které se v souvislosti s plánovanou změnou objevily (dezinformace se v posledních měsících a letech staly užitečnou výmluvou, na kterou lze svést prakticky cokoliv). Možnosti uživatelů se tak ukázaly v plném světle – ano, to oni v případě bezplatných služeb prodávaným produktem, jestliže se ale dostatečný počet produktů v krátkém čase naštve, zvedne a odejde, je to problém ohrožující i samotného MZ.
Na internetu je ale přesto kdosi mocnější než jeho uživatelé – poskytovatelé cloudových služeb. To na jejich infrastruktuře běží většina platforem, webů a portálů, a jak ukázal případ Amazon (za podpory Apple, Google a dalších) vs. Parler, to oni mohou kdykoliv najít nějaký „dobrý“ důvod, proč vypnout servery. Vypnutí kompletní infrastruktury Parleru v okamžiku, kdy na něj migrovali uživatelé naštvaní na Twitter svévolně cenzurující nejen amerického prezidenta, ale i mnohé z nich (zatímco prezidenti a další představitelé těch nejbrutálnějších totalit mají své účty funkční), bylo horší než zločin. Byla to chyba. Na tom se vzácně shodují lidé na obou stranách i uprostřed politického spektra. A znamená to jediné: nejen sociální sítě, ale také velcí provozovatelé cloudu budou do budoucna podrobeni mnohem přísnějšímu dohledu a regulaci – podobně jako je tomu u médií, operátorů, bank, utilit či provozovatelů kritické infrastruktury. Právě na nich totiž (bohudík i bohužel) stojí dnešní společnost, ať už jde o fungování služeb, obchodu nebo takových „podružností“, jako je svoboda slova. Svým způsobem jsou to, pravda, problémy staronové.