Alespoň takový je pohled generálního ředitele HP Jana Kameníčka na dnešní megatrend
Jan Kameníček se na nejvyšší příčku českého HP dostal teprve nedávno. Funkci převzal od předchozího generálního ředitele Milana Pryponě oficiálně začátkem července letošního roku. Nejednalo se však o žádnou idylu – během velmi krátké doby začal s reorganizací firmy čítající, po akvizici EDS, zhruba 1100 zaměstnanců.
Největším důvodem byla řada akvizic, kdy HP celosvětově pohltilo několik jiných IT firem, přičemž největším soustem bylo spojení se společností EDS. Ale organizační změny jsou interní záležitostí firmy a musí být řízeny tak, aby byly v souladu se současnými trendy na IT trhu. A jedním z takových megatrendů současnosti je virtualizace. A HP je jedním z jejích velkých zastánců. Nejen na toto téma Inside hovořil s Janem Kameníčkem.
Jan Kameníček se letos v létě stal generálním ředitelem HP a hned začal s reorganizací firmy. Především v důsledku řady akvizic, přičemž právě ta poslední byla největší – HP koupilo společnost EDS. Velkým trendem, který HP ústy Jana Kameníčka propaguje, je virtualizace. Generální ředitel HP soudí, že časem nebudou virtualizovány jenom servery, ale také osobní počítače ve firmách. Možná i v domácnostech.
Co z toho plyne
Podle některých analytiků oboru IT zůstane v budoucnu v tomto segmentu jenom několik velkých hráčů. Řada akvizic tomuto vývoji nasvědčuje. V souvislosti se snižujícími se rozpočty na IT firem se objevují i nové technologické trendy podporující takovou redukci. Jedním z největších trendů je virtualizace, která podle HP šetří nejen náklady, ale také umožňuje pružnější reakci firem při nasazování nových aplikací.
Ve funkci jste pár měsíců – změnil jste něco zásadního nebo zatím vyčkáváte?
Řekl bych, že HP teď probíhá určitou přestavbou. Jsem u toho od začátku, protože započala hned první týden, co jsem byl ve funkci. Do dneška se toho, podle mého názoru, stihlo hodně. Jedna z věcí, kterou jsme změnili, byl obchodní model prodeje osobních počítačůa tiskáren, tedy strukturu divizí PSG, a IPG,. Po dohodě s regionálním managementem jsme totiž spojili Česko a Slovensko do jedné entity. Tím pádem řízení obou je stejné pro český i slovenský trh.
Takže vy řídíte i divize PSG a IPG?
Je to trošku jinak – v HP má většina manažerů dvojitou roli. . To znamená, že jako generální ředitel zodpovídám za celek a kromě toho ještě přímo řídím jednotku TSG (Technology Solutions Group), která prodává servery, datová úložiště , software a služby.. Cítím se tedy zodpovědnýi i za ostatní jednotky, i když jsou řízeny přímo z regionu.
U nich se teď změnil obchodní model?
Ano, změnil. Centralizuje se funkce manažera pro tyto dvě jednotky. Pro obě země, Česko i Slovensko, bude jeden společný manažer pro PSG a druhý pro IPG.
Proč?
Důvodů je několik. Primárním důvodem je získat synergie z podobných čiností prováděných v těchto dvou zemích a druhou věcí je koordinovat obchodní aktivity na obou trzích. My si dnes samozřejmě nemůžeme dovolit mít zcela rozdílné programy pro Česko a Slovensko – zvlášť v oblasti produktového managementu. V okamžiku, kdy bychom nastavili například speciální promo cenu o deset procent nižší na jednom trhu oproti tomu druhému, tak distributoři začnou kupovat zboží na jednom a prodávat na druhém a to nám komplikuje jak vyhodnocení prodejů, tak servisní zabezpečení pro tyto produkty.
Souvisí změna i s tím, že Slovensko přechází na euro?
Tento faktor s tím neměl nic společného, i když nezastírám, že mít na obou trzích stejnou měnu by nám situaci hodně zjednodušilo.
Jenom pro dokreslení nakolik řídíte tyto divize – jaký vliv jste měl na výběr manažerů těchto dvou divizí?
Nejsem přímým šéfem těchto dvou manažerů, což znamená, že můj hlas byl poradní. V obou případech došlo k výběru jednoho manažera z původních dvou operujících v Čechách i na Slovensku.
Co máte konkrétně na mysli tou synergií?
Bude především jednodušší koordinovat veškeré aktivity z hlediska PR, marketingu, produktového managementu i z hlediska partnerů. Máme na obou trzích část stejných distribučních partnerů pro český i slovensky trh.
Pokud pak budete rozjíždět různé promo akce a nastavovat prodejní podmínky, nemá cenu dělat takové věci na jednom trhu a na druhém ne. Tím pádem je možné udělat akce plošně přes celý region Čech a Slovenska. Například mohu vydat jednu tiskovou zprávu či rozjet reklamní kampaň pro obě země najednou. Tím spíš, když existuje jazyková podobnost a není velký problém s překlady.
Společnost Hewlett-Packard (HP) je světovým dodavatelem výrobků, technologií, řešení a služeb pro jednotlivce i podniky. Nabídka společnosti zahrnuje IT infrastrukturu, osobní počítače a přístupová zařízení, globální služby, výrobky pro tisk a zobrazování. Původně měla tři divize. Personal Systems Group (PSG) – vše okolo osobních počítačů, Imaging and Printing Group (IPG) – vše okolo tisku a spotřebního materiálu a Technology Solutions Group (TSG) – podniková řešení. Momentálně probíhá reorganizace, kdy vznikne ještě divize EDS – služby pro podniky.
Takže vám se zdá trh v Česku a na Slovensku v oblasti retailu stejný?
Chování zákazníků je stále ještě trošku odlišné, ale v oblasti produktového portfolia, které chceme centralizovat, vidíme chování podobné.
Jak dlouho vám předchozí generální ředitel Milan Prypoň pomáhal s převzetím funkce?
Předávání bylo poměrně rychlé – trvalo asi měsíc a z toho byl tři týdny Milan na dovolené (smích). Na druhou stranu jsme úzce spolupracovali roky. Takže nebylo moc aktivit, o kterých bych nevěděl.
Budou ještě nějaká další zemětřesení? Třeba personální?
Určitě. Protože tohle jsou jenom dvě jednotky ze tří, takže nám zbývá ještě TSG, kde probíhá velká restrukturalizace kvůli spojení s firmou EDS.
Co se tam děje?
Firma EDS vytvoří samostatnou divizi. Obdobně jako je IPG a PSG, tak vznikne EDS, an HP company. Do EDS se přesune část aktivit dosud dodávaných jednotkou systémové integrace a konzultačních služeb,, které jsou spojeny s vývojem, integrací a konzultacemi v oblasti aplikací. Také se do EDS přesune celá outsourcingová divize, kterou jsem měl před časem na starosti. EDS u nás měla předevšímjednotky v oblasti dodávek služeb, a to nejen pro Česko, ale celý region. Prodejní část EDS byla poměrně malá, takže se díky HP významně rozšíří.
A vy zůstanete dál nejen jako generální ředitel, ale zodpovědný také za TSG?
Pokud nedojde k další organizační změně, tak ano.
EDS tedy bude řídit někdo jiný s povinností reportovat na někoho v Evropě?
Přesně tak. Ale spolupráce EDS a TSG musí být velmi úzká, protože oba byznysy jsou v oblasti dodávky komplexních IT řešení zejména velkým společnostem. To je rozdíl proti prodeji osobních počítačů a tiskáren, který probíhá ve valné většině přes naše obchodní partnery i do spotřebního segmentu a segmentu malých a středních firem. Ale co se týče velkých projektů, tam budou jednoznačně obě obchodní jednotky EDS a TSG často spolupracovat na jedné zakázce..
HP je hodně řízeno vertikálně a mojí úlohou naopak bude, abych lokálně co nejvíce podpořil model, který považuji za preferovaný, a který se historicky nazýval „client centric“. Což znamená – uprostřed je klient a okolo něj všechny jednotky, které mu dodávají koordinovaně produkty a služby. Mojí základní rolí zde bude, aby se obchodní proces přizpůsobil zákazníkovi a ten viděl primárně jednoho člověka zodpovědného za HP aktivity. Na něj budou až druhotně navázány další HP organizační útvary.
Takže vy to tady budete jaksi horizontalizovat?
Mým úkolem je jednotlivé jednotky koordinovat tak, aby jejich prodejní aktivity u jednoho zákazníka neprobíhaly paralelně, ale přitom aby naši zákazníci mohli komfortně využívat nejširšího portfolia IT produktů a služeb, kterými HP dnes disponuje.
Jaký je časový horizont těchto změn?
Změny jsou natolik velké, že rozhodně nezáleží jenom na mně. Jedná se o rozsáhlý projekt, kdy se řeší nejen technické způsoby začlenění, jako je třeba propojení rozdílných obchodních procesů a obslužných aplikací, ale i koordinace tohoto procesu s ostatními zeměmi v regionu.. Kdyby to bylo na mně, tak bych byl rád, abychom mohli začít příští kalendářní rok už jako jedna firma. Ale v návaznosti některých kroků na ostatní evropské země je realistický horizont je spíše polovina roku 2009.
Budete mít rozpočet navýšený o obrat EDS?
EDS rozpočet zatím funguje a bude fungovat separátně. Plán na příští rok se pro HP i EDS připravuje ještě zvlášť, až teprve na další fiskální rok od listopadu 2009 počítá se společným rozpočtem.
Původně jste pracoval v Digital Equipment, pak v Compaqu a teď jste v HP. Nějaký čas zde byly dva tábory – ti co přišli z koupeného Compaqu a ti původní z HP. Je už ona řevnivost pryč?
Myslím, že po těch pěti letech určitě. Nezapomeňte, že se už nejedná jenom o HP, Compaq a pod ním kus Digitalu. Máme i sto lidí z Mercury potažmo Systinetu a spoustu lidí z různých outsourcingových projektů. Přebírali jsme například hodně lidí z ČSOB i z Komerční banky. Tím pádem je v HP skloubeno už tolik různých kultur, že lze těžko hovořit o nějakých táborech nebo o tom, kdo byl historicky kde v jaké firmě.
Dneska jsme prostě všichni HP a naši kulturu se snažíme zdůrazňovat všem novým zaměstnancům. Stačí si uvědomit, že ročně jich přibíráme alespoň stovku. Tím se prostředí firmy ještě dále formuje. HP není firma postavená na individuálním výkonu jednotlivců, ale na týmové spolupráci . Je snad až extrémem na trhu. Je málo firem, které fungují výhradně na tomto principu, protože tento způsob řízení někdy zpomaluje rozhodovací procesy, ale odměnou je přátelská atmosféra ve firmě a pocit sebedůvěry, protože se při řešení složitých projektů máte o koho opřít.
Mercury koupilo Systinet a vzápětí HP koupilo Mercury. Vzhledem k tomu, že je Systinet česká firma, měli jste starosti navíc. Jaký je aktuální stav integrace?
Systinet je plně integrován a vlastní firma jako entita je dnes již v likvidaci. Jméno produktu ale zůstává – jmenuje se Systinet SOA. I zaměstnanci zůstali v původní lokalitě, ale jsou plně integrováni – pracovní smlouvy mají s HP. Integrační proces proběhl poměrně úspěšně také díky velmi dobré práci našeho personálního oddělení.
Je Systinet zařazen do jedné z divizí nebo je úplně zvlášť?
V okamžiku integrace se Systinet stal součástí vývojových center HP – takzvaného R&D, Research & Development. Programuje software pro potřeby celosvětového HP a to ho potom prodává přes HP prodejní kanály. HP SW je součástí divize TSG, ale všechny jednotky R&D celosvětově jsou samozřejmě řízeny přímo naší korporací.
Takže ani tady nejste jejich šéf?
Nejsem jejich přímý nadřízený, takže nezadávám Systinetu úkoly v oblasti vývoje nových SW produktů. Samozřejmě zodpovídám za ně lidsky, to znamená, že máme společné finanční oddělení a řízení lidských zdrojů. Zodpovídám tedy spíš za jejich podporu než jejich výsledky, které se ani přímo netýkají obchodu v České republice.
Přináší vám nějakou výhodu to, že jsou umístěni v Praze?
Jednoznačně. Například když se řeší nějaký zásadní technický problém, tak je jednodušší zavolat telefonem v rámci jednoho města, než kdyby seděli někde v Americe. Lidé z původního Systinetu totiž neustále pracují na rozvoji produktů pro servisně orientovanou architekturu a pro nás je samozřejmě výhodou, že je můžeme při různých systémově integračních projektech využít. Jsem docela pyšný na to, že na problematiku SOA jsou ti největší experti v Praze.
Lze nějak posoudit, nakolik je toto vývojové oddělení významné v rámci celosvětového HP?
Systinet řídí více než sto lidí, kteří stoprocentně vyvíjejí veškeré portfolio HP související se SOA architekturou. Takže si myslím, že to je významná součást. našeho SW portfolia. .
Zůstanou v Praze i do budoucna?
Jsem si tím skoro jist. Není důvod tento vývoj někam migrovat.
Megatrend virtualizace – proč se o ní začalo hovořit až letos, když se jedná o záležitost starou snad deset let?
Za tím bych viděl několik příčin. První z nich je, že se začíná silně navyšovat počet provozovaných aplikací. Stav, kdy se jejich počet neustále zvyšuje, a každá aplikace je umístěna separátně na fyzickém stroji, je neúnosný. Narůstá tím totiž počet strojů, které musíte nějak řídit a spravovat. Každý z nich má i nějakou výkonnostní rezervu, kterou musíte držet pro okamžik špičkové zátěže. Takže musíte zaměstnávat řadu lidí, kteří se o takové prostředí starají.
Nevirtualizované prostředí samozřejmě funguje a běží. Nejedná se o žádný technický problém. Jedinými dvěma důvody, proč virtualizovat, jsou náklady a flexibilita.
A proč se virtualizuje až dnes?
Jak už jsem řekl, náklady a flexibilita. Z jedné strany jde rostoucí počet aplikací a z druhé strany omezování rozpočtů na IT. A to poměrně razantní. Nejenže náklady na IT neporostou, naopak budou klesat. V takovém průsečíků, který nastal především letos, je jenom málo věcí, co můžete dělat. Virtualizace je jednou z nich.
Jak by se měly virtualizací náklady snížit a flexibilita zvýšit?
V okamžiku, kdy začnete virtualizovat, ušetříte poměrně velké množství hardwaru díky tomu, že sdílíte jednak výpočetní výkon a jednak diskovou kapacitu.
Vezměme si příklad ze standardního prostředí. Když chcete pořídit novou aplikaci, objednáte si server, na něj nainstalujete operační systém, databázi, aplikaci a teď to nějakým způsobem integrujete s ostatními. V případě virtualizovaného prostředí jen řeknete, že zítra chcete instalovat takovou a takovou aplikaci. U ní pouze nadefinujete požadovaný výpočetní výkon a kapacitu datových uložišť a systém vám pomocí softwarových nástrojů vytvoří virtuální počítač s potřebným výkonem a diskovou kapacitou..
Flexibilita je důležitá kvůli tomu, abyste se dostal včas se službami na trh. Ty jsou totiž reprezentovány aplikací, kterou si nainstalujete. A právě díky virtualizaci se tato de facto administrativní záležitost vyřeší velmi rychle oproti standardnímu prostředí. Z hlediska nákladů je také dobré, že si nemusíte vytvářet rezervy na každém systému zvlášť, ale máte je na celku jako takovém. V součtu je pak taková rezerva mnohem nižší a tím mi výrazně vzroste i využití celého výpočetního systému.
Ve vašem časopisu HP Solution News předpokládáte, že do budoucna bude možné si pronajímat výpočetní kapacitu stejně jako elektřinu nebo plyn. Nenaráží to na to, že s růstem objemu dat se zvyšují nároky i na kapacitu přenosové soustavy?
Naráží, ale na druhou stranu ceny této kapacity za poslední dobu jdou dramaticky dolů. I to je jeden z důvodu, který podporuje koncept virtualizace a možnost sdílení datových center. Cena klesá, šířka přenosového pásma narůstá.
Například firma HP v posledních několika letech provedla kompletní centralizaci. Původně měla skoro každá pobočka svoje datové centrum. Dnes máme tři dvojice datových center jenom ve Spojených státech. Veškeré programy, které používáme, běží právě tam. My nemáme fyzicky jedinou aplikaci.
Takže na stole máte něco jako NetPC?
Ještě nejsme úplně ve stavu, že bychom virtualizovali i osobní počítač. To je mimochodem také zajímavý trend. Ale kromě Office programů nainstalovaných lokálně, si spouštím drtivou většinu aplikací z centrálních datových center v USA.
Je reálné v dohledné době virtualizovat i onen osobní počítač?
Podívejme se trošku do historie. Kdysi jsme pracovali na sálových počítačích, jejichž kapacita paměti typicky byla 16 až neuvěřitelných 128 kilobajtů. Přitom na nich spolehlivě běželo 50 až 60 uživatelů v interaktivním režimu a dokonce možná rychleji než v dnešních lokálních aplikacích. Pracovali samozřejmě ve znakovém režimu na terminálech. Přenos informací byl tím pádem velmi rychlý.
Jaké to mělo výhody? Uživatel do systému nemohl zasahovat – nedalo se to téměř nijak rozhodit. A systémová správa? Krása – správci se vůbec nemuseli starat o koncové stanice, protože ty byly automaticky nastaveny. Jedinou správu dělali nad počítačem, na kterém jela celá firma. Pak přišlo distribuované prostředí a spousta věcí začala běžet na klientech. Dnes se vše vrací zpět. Řídit takové prostředí je totiž velmi nákladná záležitost. Vracíme se k tenkému klientovi a na osobním počítači nezbude téměř nic. Na serveru se totiž bude virtualizovat i prostředí osobního počítače včetně veškerého grafického prostředí.
Je to ale reálné?
Ano, i dnes už existují speciální rozhraní a protokoly, které dokážou přenášet úsporně i grafiku o vysokém rozlišení. Všechno zpracuje server a ne koncové zařízení. Obrovskou výhodu vidím v tom, že si uživatel podle svého zařazení může spustit různá prostředí. Například člověk v bance na dealingu, úředník, grafik v oddělení marketigu. Jenom tím, že povolím přístupová práva, tak člověku pustím správný desktop, který potřebuje ke své práci. Grafické prostředí pro grafika a tak dále. Ano, všechno je dnes reálné.
Ale co velké objemy právě u grafiky? Jednotlivé fotografie mají dnes třeba patnáct megabajtů…
Když se na práci s takovými fotografiemi zaměříte, zjistíte, že ne v každé vteřině se mění kompletní rozlišení celé obrazovky. Tím pádem neposíláte celé obrazce, ale jenom jejich změny. Ty navíc komprimujete. Je to samozřejmě o matematice, schopnosti obraz a povely klávesnice rychle přežvýkat, spočítat a poslat, aby režie nebyla velká. Samozřejmě, jsou tam vyšší nároky na přenosové prostředí. Ale jednoho dne u toho terminálu zase skončíme (smích).
Ve firmách asi ano, ale myslíte, že virtualizace pronikne i jako služba pro domácnosti?
Těžko odhadnout, to strašně závisí na ceně. Člověku se samozřejmě moc nechce platit paušál, je opatrný. Aby něco takového mohlo fungovat, musel by si kupovat použití aplikací. Potom opravdu závisí na obchodním modelu – co bude třeba zdarma, co bude placeno a podobně.
Nedávno laboratoře HP vyvinuly takzvaný přepínaný memristor, což se stalo až 37 let po vlastním objevu memristorového jevu. O tyto věci se zajímáte – lze říci, k čemu je to dobré? Jak by se memristory daly využít v IT?
Memristor je součástka, která si umí zapamatovat, kolik jí proteklo proudu. První zásadní věc je, že si nepamatuje jenom nulu a jedničku, ale škálovatelnou hodnotu. Druhou zásadní věcí je, že si tuto hodnotu pamatuje i bez napájení. To je absolutně převratný vynález. Když si to představíte – třeba takové bootování notebooku by se dalo úplně odbourat. Veškeré informace by zůstávaly v paměti přesně tak, jak jsou po zavření notebooku.
Ale co rychlost takové paměti?
To je právě také úžasné – memristor je extrémně rychlý prvek. S dnešní flash pamětí se vůbec nedá srovnávat. Podle mého názoru se také výrazně zvýší integrace paměťových obvodů. Nemyslím si totiž, že by paměti byly navěky mechanického rázu. Disky s hlavičkami a plotnami jednoho dne zmizí.
Znamená memristor to, že budeme mít analogové počítače?
O tom nedokážu příliš hovořit. Pravda ale je, že ten prvek analogově funguje. Podobně jako lidský mozek. Nezapamatovává si jenom informaci, ale zapamatovává si informaci na základě síly prožitku. To mozku umožňuje věc, kterou počítač sám bez inteligence neumí – vybírat informace, podle toho, které jsou důležité a které ne.
Mozek to také tak dělá – vybírá informace podle síly prožitku ve chvíli, kdy ji přijímal. Soudí se, že mozkem člověka protékají každou vteřinu asi 4 gigabajty dat proudících ze všech smyslů – oči, sluch, hmat a tak dále. My si z nich vybíráme pro „uložení“ jenom malinkou část, jednotky kilobajtů, nad kterou jsme schopni zapojit inteligenci a zpracovat ji. Zbytek mozek zahazuje. Teď si představte, že by počítače začaly pracovat podobným způsobem. Pak se IT přesune úplně do jiné hladiny. To už jsme ale v oblasti sci-fi.
Lukáš Kříž
lukas.kriz@kpc-group.cz/inside