Možná to vypadá, že rozvoj e-governmentu zamrzl. Ale jen se zasekly tendry na dodavatele infrastruktury a už brzo přijde zase hmatatelný pokrok, říká Ondřej Felix, hlavní architekt e-governmentu.
Před dvěma roky bylo všude plno postaviček Egona, symbolu budoucí skvělé veřejné správy – ale skutek nějak utek. Dočkáme se v dohledné době v rozvoji e-governmentu nějakého pokroku?
Dočkáme. Bude to opravdu v dohledné době a půjde o opravdu zásadní věci. Ale k vašemu dojmu, že skutek utek: máme zpoždění – hned vysvětlím, proč – ale že by se nic nedělo, není úplně pravda. Ten dojem vzniká trochu tím, jak rychle si zvykáme na nové věci, které fungují a nevyžadují neustálou pozornost.
Například CzechPOINTy, jakožto místa pro asistovanou komunikaci s veřejnou správou. Loni přes ně začala fungovat i asistovaná podání do veřejné správy, což je takový nenápadný průlom. A plánujeme přes ně zpřístupnit další agendy.
CzechPOINTy jsou podle mě jasný úspěch – víte o nich? Nevíte, protože fungují, staly se prostě běžnou součástí života. Je z nich infrastruktura: tu prostě používáte a nijak ji nezkoumáte. Tedy – dokud funguje.
Podobně je to s datovými schránkami, přestože jejich náběh byl předloni hektický. Ale v Česku to je tak se vším, všichni všechno nechávají na poslední chvíli, přestože je už dlouho jasné, že se tomu nevyhnou. Podívejte se na řidičské průkazy… I datové schránky jsou podle mě jasný úspěch. Po vlně vášní se z nich také stala infrastruktura. Podání fungují, doručování funguje, pokud vím, tak dosud nedošlo ke kompromitaci nebo zpochybnění doručení nějaké zprávy… A to jsme doručili přes 45 milionů datových zpráv.
Vy datové schránky hodnotíte jako úspěch, ale objevuje se kritika typu, že když chci datovou zprávu skartovat, musím ji kvůli tomu vytisknout…
Ach jo… Mě jako spoluautora konceptu datových schránek mrzí, že někdo postupuje – určitě v dobré víře – takhle nesmyslně. Podívejte, za těmito pověrami jsou různé právní konstrukce, které přehlížejí jednu základní věc: datová zpráva není elektronická verze papírového dokumentu.
Je to elektronický dokument, který žádný papírový ekvivalent nemá. Když ho vytisknete, je to prostě neověřená kopie, která může, ale nemusí být shodná s originálem – a to nemluvím o tom, že ta kopie ztratila atributy typu kdo a kdy dokument odeslal…
Navíc datová zpráva nese také informace o tom, kdo ji komu kdy poslal, a že je v originálním stavu. Takže ji stačí archivovat na jakémkoli elektronickém médiu a v případě potřeby ověřit její věrohodnost použitím příslušné služby datových schránek.
Mimochodem, podobné problémy plynoucí z nepochopení systému datových schránek pozorujeme u příloh datových zpráv. Když chcete prokazatelně doručit přílohy, musíte přeposlat (přiložit) celou původní datovou zprávu. Když z ní vyberete pouze vložené dokumenty a vložíte je do nové zprávy, samozřejmě přicházíte o prokazatelnost původu těch vložených dokumentů.
A co se týče archivace a skartace, zákon o archivnictví řeší zacházení s elektronickými dokumenty včetně ukládání do národního digitálního archivu docela dobře.
Dobře, ale můžete garantovat, že kdo bude postupovat v souladu s vaším právním názorem, nebude mít problémy?
Nejde o můj právní názor, ale o zákon 300/2008 o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Pokud jde o garanci: především musím upozornit, že systémem datových schránek prošly miliony zpráv a já vím o dvou typech problémů: jednou se někdo domáhal přístupu z nějakého ne úplně běžného operačního systému, což nechci bagatelizovat, ale není to fatální selhání systému. A občas někdo spletl adresáta – což se přece stane v běžné komunikaci také.
Takže žádnou paniku, která by mohla zakládat poptávku po garancích, nevidím. Nicméně věřím, že právní základy systému datových schránek jsou robustní, a kdo je využívá v souladu s pravidly, nemá se čeho obávat.
Rozumím vaší otázce: Garantovat nemůžete nic, protože – ve finále – máme nezávislé soudy. Vezměte si například paralelu s elektronickými daňovými doklady. Podle zákona o účetnictví to účetní doklady jsou, ale v některých daňových republikách (běžně používaná nadsázka referující k extrémní nezávislosti finančních ředitelství, pozn. aut.) vám bude finanční kontrola tvrdit, že ne.
Takže se čeká, až na případu nějakého nešťastníka, který skartoval podle zákona a ne podle představ nějakého kontrolora či auditora, vznikne soudní precedens.
Nevím, že by se k nějakému sporu schylovalo. Ale opakuji, kdo při využívání datových schránek postupuje v souladu s pravidly, nemá se čeho obávat. Správcem systému datových schránek je ministerstvo vnitra a provozovatelem Česká pošta, což je státní podnik. Takže škody z případného nedoručení zprávy nebo jejího poškození jdou za státem. Ale znova: o žádných nevím, k žádným patrně nedošlo a podle mého přesvědčení ani nedojde.
Jinak, nechci tvrdit, že datové schránky jsou dokonalé. Na to je využívá příliš málo fyzických osob…
…asi nemají dost důvodů, aby si je zřizovali.
Jistě, v tom vidím velké rezervy. Datovky budou mít smysl, když je normální uživatelé budou moci využívat jako univerzální, bezpečný a zaručený komunikační kanál nejen s veřejnou správou, ale i se svými dodavateli nejrůznějších služeb. A to bude ještě nějakou dobu trvat. Nicméně v komunikaci mezi firmami a veřejnou správou už svůj přínos prokázaly.
Takže e-government vlastně běží jako po drátkách…
Omlouvám se, že jsem začal rekapitulací úspěchů, místo abych se ukázněně přiznal, že skutek utek. Ale chtěl jsem vysvětlit, že už fungují dvě ze tří zásadních věcí kolem e-governmentu. Já vím, je nepopulární vysvětlovat, že to, co lidé vnímají jako samozřejmost, je něco zásadního.
Jenže – omlouvám se za menší historický exkurs – celá veřejná správa je historicky postavena na dvou principech: každý úřad je místně a věcně příslušný. CzechPOINTy a datové schránky byly důležité proto, že umožnily problém místní i věcné příslušnosti do značné míry obejít. Když můžete podat žádost o výpis na poště a hned ho také dostanete, netrápí vás, odkud ten výpis – kvůli nějaké místní či věcné příslušnosti – vlastně přišel.
Pokud jde o otázku, kdy se dočkáme v rozvoji e-governmentu dalšího pokroku: bude to příští rok v létě, se spuštěním základních registrů státní správy. Registry jsou o rok zpožděné prostě proto, že vysoutěžit šest velkých navazujících IT projektů ve státní správě v definovaném čase není vůbec snadné.
První dva registry, Registr právnických osob a Registr územních identifikací, adres a nemovitostí, už jsou technologicky funkční, ale musíme je ještě naplnit daty. Nechci nikoho rozplakat, ale není to jednoduché. Například Registr právnických osob bychom mohli mít naplněný přes noc, pokud bychom do něj pouze přesypali data z obchodního a živnostenského rejstříku. Pokud však má rejstřík plnit funkci pilíře veřejné správy, musí tam být všechny subjekty nacházející se na území státu, pokud to nejsou fyzické osoby.
Rozumějte, my potřebujeme systém, kde platí, že subjekt, který není v Registru právnických osob ani v Registru fyzických osob, prostě neexistuje. Přesněji může si klidně existovat, ale bez nároku vstoupit do jakéhokoli vztahu s jakýmkoli jiným subjektem. Takže se nám počet informačních zdrojů pro Registr právnických osob rozšířil ze dvou na víc než šedesát. Jen několik příkladů: školy všeho druhu, spolky a církve, armáda, zákonem zřizované úřady, policie…
Dobře, máte těžký život, ale v čem budou ty první efekty spočívat? Bude možné něco, co dřív nebylo? Nebo něco aspoň půjde zařídit snadněji?
Registry jsou spíš předpokladem pro reformu veřejné správy jako takové. Takže vy většinou ani nebudete vědět, čím to je, ale veřejná správa bude… jak to říci… míň otravná. O úspěchu registrů bude rozhodovat, jak dobře je bude veřejná správa využívat. Bohužel to nebude okamžikem dokončení ani těch prvních dvou registrů, ani těch zbývajících. Celý systém registrů by měl být naostro spuštěn prvního července 2012.
Co se týče prvních dvou registrů, žádné dramatické usnadnění života občanů nenastane. Prostě jen bude k dispozici kompletní systém všech adres a dalších územních prvků na území státu a budou k dispozici kompletní a správná data o všech právnických osobách. Já vím, že to není zrovna trhák, ale pro veřejnou správu je to zásadní a pro byznys zajímavé. Byť se všichni můžeme oprávněně divit, že to už dávno není…
Vrátím se s dovolením k cílům, které základní registry mají. V prvním kroku vznikne sada základních údajů, které budou považovány za právně závaznou skutečnost. Tyto údaje nebude nutné znova a znova dohledávat, ale budou k dispozici všem systémům a aplikacím, které si je vyžádají.
Takže konečně skončí i ten často omílaný příklad, že když se přestěhuji, tak to musím ohlásit na nějakých patnáct míst.
Když stěhujete celou rodinu, může to být i víc. Ale ano – to je příklad, kdy systém registrů oceníte nejvíc.
Co se druhého cíle týče, poté, co registry začnou fungovat jako zdroj zaručeně správných dat, která se budou za jasně stanovených podmínek propagovat celou veřejnou správou, chceme umožnit jejich využití jako platformy i pro přenos dalších dat – tedy i dat, která v sadě základních údajů nejsou.
Uvedu příklad: v základních registrech nejsou žádné informace o řidičích, ale obecná informace, zda daný člověk má řidičák a jaký, se jednoduše zjistí tak, že příslušný registr, který provozuje ministerstvo dopravy, umožní vznést dotaz ze systému základních registrů. Ty se tak vlastně obohatí o informaci o mém řidičském průkazu.
Ale to není úplně na omdlení…
To jistě ne, ale oproti současnému stavu půjde o dramatický pokrok. Teď kdekdo tahá, odkud chce, co chce, kvůli nejednoznačné identifikaci občas dostane nesprávná data i na správný dotaz. Ke všemu po těch dotazech často v systémech nezůstávají stopy, což by mělo strážce osobních dat vzrušovat víc než ojedinělé excesy.
Přes systém registrů bude zaručeno, že dostanete data o tom, na koho se ptáte. Bude naprosto jasné, jaká data jste dostal, a systém bude evidovat, kdo, na co a proč se ptal. Bude možné sledovat a vyhodnocovat přístupy a přesně řídit oprávnění.
Popíšu to na příkladu se zmíněným stěhováním. Nahlásíte změnu a všechny instituce, včetně například zdravotní pojišťovny, tuto informaci dostanou. Já vím, že to není nic převratného. Naopak, v roce 2012 bude nejvyšší čas, aby to bylo takhle. Ale zajímavé bude, že tímto způsobem budete moci podle svého rozhodnutí informovat o změnách třeba i svou banku.
Budete mít dvě možnosti. První bude v tom, že současně s hlášením změny bydliště zplnomocníte systém základních registrů, aby tuto změnu ohlásil za vás všem, koho uvedete. Tady je výhoda, že všechny právnické osoby mají ze zákona zřízenou datovou schránku. Jen si vezmete adresář datových schránek a zaškrtnete, kam má změna vašeho bydliště odejít. A stát za vás tohle změnové hlášení rozešle. Pozor: rozešle ho prokazatelně, což je velká výhoda.
Druhá možnost je, mít banku, dodavatele plynu a kohokoli dalšího, v seznamu subjektů, které mají automaticky dostávat hlášení o změnách ve vašich údajích typu doručovací adresa. Až do odvolání – které provedete jednoduše, prostě se přihlásíte do systému a zrušíte zaškrtnutí příslušného subjektu v seznamu – bude stát automaticky všechny ty subjekty informovat za vás.
Tak to je konečně něco opravdu zajímavého. Mimochodem: přihlásím se… Jak? Přes číslo občanského průkazu a PIN?
Ano, počítáme s využitím občanského průkazu či jiného průkazu totožnosti a PIN. Konkrétní realizace se bude ještě upřesňovat v návaznosti na legislativu.
Podle mého názoru bude velkým pokrokem i to, že budete mít možnost kdykoli zjistit, jaké údaje jsou o vás v registrech vedeny. U všech údajů v základních registrech je poskytování těchto údajů povinností správce Základních registrů. U systémů poskytujících údaje prostřednictvím základních registrů záleží při poskytování informací na jejich vlastní zákonné úpravě. A taky zjistit, kdo všechno se na vás ptal, a jaký účel přitom deklaroval.
Až budete mít zřízenou datovou schránku, jednou za rok v ní tento výpis automaticky přistane.
Když jsme znova u datových schránek – proč si vlastně budu datovou schránku aktivně zřizovat? Proč mi ji, až budou fungovat registry, nezřídíte automaticky?
Datovou schránku bychom samozřejmě s fungujícími registry uměli zřídit pro všechny občany. Ale protože se současně s tím mění způsob komunikace se státem, převážil při přípravě zákona názor, že každý občan má mít možnost si vybrat, jak bude se státem komunikovat. Ale samotný proces zřízení datové schránky se rozjezdem registrů podstatně zjednoduší.
Říkal jste, že systém registrů je jen předpoklad pro reformu veřejné správy. Jaké tedy budou další kroky?
O prázdninách by měl jít do vlády materiál Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost. Je to dokument s názvem Páteřní projekty e-governmentu v České republice a doporučuje k realizaci asi 12 klíčových projektů. Zhruba půlka z nich se týká infrastruktury a druhá půlka řízení finančních toků ve veřejné správě. Doufám, že tyto projekty, které by měly být spolufinancované z fondů EU, posunou nejen e-government, ale celou veřejnou správu, o pěkný kus dál.
Petr Blažek
redakce@kpc-group.cz/inside