Bezmála 17 tisíc patentů podaných v roce 2015 obsahovalo podle vyhledávače Aulive (společnost byla mimochodem v minulém roce vybrána jako jeden z „cool dodavatelů“) ve svém názvu nebo popisu slovo „algoritmus“.
V roce 2000 to přitom bylo jen 570, tedy třicetina. Patentů, které pojem algoritmus obsahovaly alespoň jednou v samotném dokumentu patentové přihlášky, bylo přes 100 tisíc (zatímco v roce 2010 jen asi čtvrtina tohoto počtu). Bude-li tento trend pokračovat, což je podle analytiků dost pravděpodobné, bude v roce 2020 asi půl milionu patentových přihlášek obsahujících ono slovo a asi 25 tisíc žádostí o udělení patentu, jež se budou týkat algoritmů bezprostředně.
Za pozornost přitom stojí, že většinu těchto patentových přihlášek nepodávají západní firmy ani akademická sféra. Mezi deseti nejaktivnějšími přihlašovateli je pouze jediná západní společnost – IBM na desátém místě. Nebo ještě jinak: ze čtyřiceti v tomto směru nejaktivnějších organizací je 33 čínských. Podle analytika a viceprezidenta pro výzkum Gartneru Douglase Lanleye přitom paradoxně není příčina v absenci tohoto typu duševního vlastnictví na Západě – spíše v jeho chápání coby samozřejmosti: „Navzdory jejich rostoucímu významu zůstává mnoho skvělých algoritmů v podnicích skryto kdesi ve stínu. Pokud ‚fungují‘, řada ředitelů a top manažerů se o ně nezajímá. Algoritmy ale mohou hrát zásadní roli. Seznam těch pro naši společnost nejdůležitějších by byl téměř nekonečný, mohu ale uvést alespoň pár příkladů: Google PageRank, mp3, blockchain nebo metoda zpětného šíření* v oblasti hlubokého učení.“ (*backpropagation – pozn. red.).
Vzestup významu algoritmů souvisí s dalším fenoménem – rostoucí důležitostí analytiky a stoupající hodnotou dat a informací, které nicméně řada organizací vůbec neoceňuje – ať už proto, že to účetní předpisy prakticky neumožňují (to je případ řady západních zemí), nebo proto, že není jasné, jak se takové úlohy správně zhostit (to platí do značné míry pro Česko) – o problematice oceňování informací jsme podrobněji psali v loňském Inside Reportu #3. Hodnota informací je přesto u řady „infocentrických“ či „infoproduktových“ firem v jejich hodnotě vyjádřena (a do jisté míry ji lze sledovat pomocí tzv. Tobinova Q poměru).
Situace se nicméně postupně mění na celém trhu a již během pěti let bude podle analytiků Gartneru běžné oceňování firem s ohledem na jejich informační porfolia. V lepší výchozí situaci přitom budou organizace, které například s předstihem najaly CDO – ředitele odpovědného za data a informace, jehož úkolem je zakládat tým či týmy pro datovou vědu a naplno „rozhýbat“ oblast správy informací (IG, Information Governance) – tedy mapovat a sledovat, řídit tvorbu, spravovat a zpeněžovat informační aktiva včetně dříve zmíněných algoritmů.
Otázka týdne tedy je: 13Máte již svého CDO, nebo o něm alespoň uvažujete?