Dobsa, Marek

Probíhá konsolidace IT v rámci nadnárodních skupin a akceleruje využívání outsourcingu, říká Marek Dobsa, Communication & High Technology Director, Accenture CR.

V devadesátých letech firmy stavěly základní aplikační infrastrukturu a do konce devadesátých let měly všechny firmy základní systémy, jako třeba ERP, vybudované. Důraz byl v posledních letech kladen na náklady a obecně na efektivitu. Ruku v ruce s tím jde komoditizace části IT služeb – mimochodem, tento trend asi akceleroval i v důsledku krize.

Aktuálně pozoruji v oblasti IT služeb jeden zásadní trend, a sice tlak na náklady a dva od něj odvozené největší konkrétní trendy: probíhá konsolidace informačních technologií v rámci nadnárodních skupin a akceleruje využívání outsourcingu.

Co se konsolidace týče, nemám na mysli formální začleňování nově koupených firem, ale faktickou, technickou konsolidaci: infrastruktury, aplikací, procesů… Ta myšlenka je zjevná. S konsolidací IT samozřejmě počítaly vždycky všechny akviziční projekty, ale žádnou masivní jsme dlouho nepozorovali. Asi to bylo tím dlouhým obdobím nepřetržitého růstu, kdy firmy mohly v klidu růst a prosperovaly i bez synergií.

S příchodem krize se to samozřejmě změnilo. Úspory se staly prioritou číslo jedna, z realizace synergických efektů se stala povinnost a z konsolidace, jakožto klíčového nástroje, nutnost. Takže dnes má většina nadnárodních korporací aspoň základní infrastrukturu již konsolidovanou a na pořadu dne je hlubší konsolidace – mám na mysli aplikace. Jejich konsolidace však vyžaduje konsolidaci i na úrovni procesů a v konečném důsledku i konsolidaci samotného byznysu.

Tohle všechno by se dalo shrnout pod pojem globalizace.

Asi ano, ale já se takto obecným pojmům vyhýbám, protože si pod nimi každý představí něco jiného, a to pak se v debatě nikam nedostanete. Ještě bych rád upřesnil, že jsem mluvil jedním dechem o aktuálních trendech a o směrech dalšího vývoje.

Společná datová centra jsou už často realitou, ale konsolidace aplikací má zatím spíš podobu tvorby jednotných aplikačních stacků s tím, že jednotlivé aplikace se stále ještě liší v řadě funkcionalit…

Trend ke konsolidaci je opravdu zjevný. Když cestujete po Evropě, vidíte, že v obchodech vidíte totéž zboží. Brzy budete dostávat tytéž služby… A tato unifikace umožňuje konsolidaci procesů a konsolidaci IT, které ty procesy podporují.

Mimochodem, není to naopak – tedy že by skutečným cílem bylo zefektivnit procesy a jejich podporu, takže unifikace nabídky vychází jako nutná podmínka?

Myslím, že unifikace je spíš tažena byznysem. Když něco funguje – myslím hlavně marketingově – v jedné zemi, firmy se ten úspěch logicky snaží replikovat jinde. Buduje se jeden brand, používají se globální kampaně. Ale ve finále to není podstatné, jestli byla dřív slepice, nebo vejce. Z pohledu IT služeb je důležité že v nadnárodních korporacích probíhá konsolidace IT.

Jistě. A co ta konsolidace přináší za příležitosti a hrozby?

Především, u neodvratných trendů nemá smysl uvažovat v kategoriích příležitost – hrozba. Toto je nezvratný trend: stojí na rozhodnutích, jež vycházejí z analýz, které dávají smysl.

Chci tím říci, že i kdyby ten trend měl pro nějakou skupinu lidí nebo firem negativní konsekvence, nemá smysl mluvit o hrozbách. Je to prostě budoucnost, a každý se jí musí přizpůsobit, jak umí. Nebo ještě jinak: doba rozbíjení strojů, které berou lidem práci, přece už skončila.

Samozřejmě se nabízejí obavy, jestli nedojde k odlivu IT služeb do zahraničí. Když budou aplikace tuzemských firem častěji běhat v zahraničních datových centrech… Ale pozor: konsolidace nemusí nutně znamenat centralizaci! A ani to tak ve skutečnosti není.

Ruku v ruce s konsolidací vznikají kompetenční centra, která fungují napříč celými korporacemi a záleží jen na schopnostech jednotlivých poboček, jestli se dokáží se svými kompetencemi prosadit. To není teorie, je víc případů, kdy v české pobočce takové kompetenční centrum skutečně vzniklo.

To je mimochodem příležitost i pro místní dodavatele. Mohou se s pomocí kompetenčního centra, které buduje jejich zákazník, dostat k další práci v dané korporaci. Ale abych nebudil přehnané naděje, že jde o způsob, jak může malá česká firma prorazit na mezinárodní scéně. Je to příležitost hlavně pro globální firmy jako Accenture, které jsou přítomné i v dalších zemích, kde má daná korporace pobočky. Přece jenom, možnosti čistě vzdálené podpory jsou omezené. Pro masivnější angažování musíte být jednak v osobním kontaktu, a také znát lokální kontext…

K vaší otázce na příležitosti a hrozby globalizace bych ještě rád poznamenal, že důležitější jsou spíš souvislosti toho trendu. Například konsolidace vyžaduje pořádek a disciplínu a z pohledu řízení si myslím, že vyžaduje centralizaci.

Podívejte: sjednocením brandů a marketingu pro část produkce organizace zjistí, že se otevírá možnost konsolidace IT. Ale zbývá ještě část produkce, u níž vedení příslušné pobočky trvá na místních specifikách. To samozřejmě plány na konsolidaci nabourává.

Tam, kde mají místní pobočky vysokou míru autonomie, mohou si svá specifika uhájit, ale v centrálně řízených korporacích může být tlak na dostatečnou unifikaci tak velký, že její provedení nakonec opravdu umožní IT konsolidovat – se všemi výhodami, které to přináší.

Konsolidace IT tedy povede obecně k utužení centralizace korporací?

Dá se to tak říci… Ale není to tak jednoduché. Kompetenční centra, o nichž jsem mluvil, jsou naopak projevem decentralizace. Totéž platí pro různé pilotní projekty. Také stále častěji probíhají mimo centrálu, ale rozhodování o nich je samozřejmě čím dál centralizovanější.

Musím však upozornit, že pojem centralizace se asi nepoužívá vždycky správně. Často jde spíš o to, že korporace pravidla, která platí už dávno, teď vynucují. Samozřejmě i tohle nepřímo souvisí s konsolidací IT – ta přináší pořádek, který může na první pohled vypadat jako centralizace.

Pojďme k druhému trendu, který jste zmínil, k outsourcingu. Ten také souvisí s globalizací.

Nechme stranou abstraktní pojmy. Já vidím outsourcing prostě jako rostoucí byznys – rychle rostoucí – který skutečně dává po všech stránkách smysl, a proto jsem přesvědčen, že dál poroste. Hlavní změnou je, že firmy si víc uvědomují výhody outsourcingu a přestávají se obávat pustit jiné partnery ke svým aplikacím, procesům, infrastruktuře a datům.

Co byste řekl k vnějším podmínkám pro IT služby?

Efektivitě IT služeb – a ostatně efektivitě čehokoli – prospívá především liberální prostředí. Zjednodušeně řečeno, organizace nedokáží těžit z výhod outsourcingu, když nemohou propustit přebytečný personál.

Když jsme u personálu: liberální trh práce je zásadní podmínkou pro provádění změn v organizacích, bez nich se těžko zvyšuje efektivita a konkurenceschopnost. Z tohoto pohledu představuje velký problém například imigrační politika České republiky. Dostat sem operativně špičkového odborníka na krátkodobý projekt je v porovnání s řadou jiných zemí hrozně komplikované. A hlavně to dlouho trvá – tak dlouho, že spousta požadavků přestane být aktuální. Nemůžete všechny požadavky plánovat s dvou nebo tříměsíčním předstihem…

Z makroekonomického pohledu musím říci, že nepouštět experty do země je těžká rána konkurenceschopnosti ekonomiky. A je to zbytečný problém – nebojíme se přece, že se tady onen vysoce kvalifikovaný pracovník usadí a začne platit daně.

Často slyšíme stesky na kvalitu vysokých škol, respektive jejich absolventů. Jaký je váš názor?

Kvalita absolventů, aspoň z těch škol, které my bereme vážně, se postupně zvyšuje. Studenti mají dnes mnohem větší možnosti a mnohem mezinárodnější pohled. Upřímně řečeno bych však čekal, že už budeme v tomto ohledu přece jen dál.

Stále přetrvává velký formalismus ve vzdělávání, školy stále neposkytují dost impulsů k rozvoji takzvaných měkkých dovedností. Často studenty vedou spíš ke kompilaci informací a řešení kvaziproblémů místo řešení skutečných úkolů, které budou potřebovat v praxi. Ale jak jsem řekl, kvalita univerzit jde nahoru, a možná jen máme vysoké nároky a jsme netrpěliví.

Petr Blažek
redakce@kpc-group.cz/inside